Roli kluků v Poláčkových Bylo nás pět si padesátníci užívají

Proč jste si zvolila právě nejznámější Poláčkovo dílo, které se povedlo i filmově zpracovat?
Byla to náhoda. Hledali jsme hru, která je komediální, s níž se dá pracovat a pokoušeli jsme se i o autorské představení. Pořád jsme ale měli pocit, že se vracíme k něčemu, co jsme již udělali. Manžel se jednou probíral v knihovně a sáhl pro knížku Bylo nás pět. V tu chvíli jsem věděla, že tohle je to pravé. Zároveň jsem se začala ale obávat. Televizní zpracování je velmi dobré a z vlastní zkušenosti vím, že každý divák porovnává s originálem. Znala jsem i několik divadelních zpracování – pražských divadel i příbramského, a tak jsem věděla, že to bude těžký kalibr. Přesto to pro mne byla výzva. Sehnala jsem klasický scénář, který byl na náš soubor moc rozsáhlý i po stránce obsazení. Snažili jsme se ho zkrátit, doupravit. Na počítači jsem nalezla odkaz na brněnské divadlo Radost a ukázka z jejich představení mě nadchla. Požádala jsem ředitele divadla o spolupráci. On mi poslal celé jejich zpracování a já mu slíbila, že se jím nechám jen inspirovat.

Bude představení proloženo, jak bývá vaším zvykem, i písničkami?
Jedeme bez přestávky asi hodinu dvacet. Z divadla Radost jsme převzali dvě písničky, které napsal Jaroslav Wykrent spolu s Vlastimilem Peškou, který je ředitelem divadla, choreograf, režisér… Jeho herci musí umět hrát, zpívat ,tancovat. Smála jsem se, že je to podobné jako v našem souboru, jen s tím rozdílem, že už my jsme staří, nemotorní, neumíme zpívat… Samozřejmě jsme si také sami zakomponovali, přidali i hudbu a různá překvapení.

Máte připraveny narážky na dění v regionu?
Ano, to jsme si neodpustili. Vždycky do zkoušek jdeme s mottem, že nejsme tak dobří herci, abychom hráli skvěle originál. Proto do představení musíme vnést něco vlastního, čím diváky pobavíme. První naší zásadou je nebrat sami sebe vážně. Také jsme si dovolili pozměnit názvy a použít naše místní, takže například Habrováky jsme přejmenovali na Skrejšováky. Samozřejmě se trefujeme i do vyšší politiky. Našeho zemitého humoru není tentokrát tolik, protože jsem chtěla zachovat ten jemný Poláčkův. Snad se podařilo odměřit správné dávky.

Byl problém s kostýmy nebo stačilo jen prohlénout půdy?
Někdy jsme prohlédli almary nebo second handy, ale látky jsme i nakoupili a šikovné členky našeho souboru z toho potřebné věci našily. Umělou lišku pro paní Vařekovou jako límec kolem krku jsme si půjčili. 

Březnický konvent opět ožije loutkami a hudbou

Kamýk byl při povodni nejvíce postiženou obcí

Jak jste se vypořádali s kulisami?
Vyráběl je Karel Blažků a namalovala je sestra jednoho z herců.

Kolik je nejstaršímu herci?
Epizodní roli, ale na filmovém plátně, má můj taťka František Vácha, kterému je 74 let. Věkový průměr herců je 55 plus. Pěti klukům, kteří spolu kamarádili, je mezi 55 až 60 lety.

Jak dlouho jste hru připravovali?
Více než rok. A od letošního jara intenzivně. Během prázdnin se scházíme čtyřikrát týdně na zkoušku. Jsou mezi námi i takoví nadšenci, kteří pochází ze Sedlčanska, ale bydlí v Plzni. Přesto jezdí pilně do Drážkova na ochotnické zkoušky. Před těmi dvojnásobně smekám.

Marie Břeňová