U hájovny Na Dědku nedaleko Rožmitálu pod Třemšínem se sešla spousta dětí ve věku od 10 do 15 let. Rozdělené do čtyř skupin plnily různé úkoly, hádanky a nechyběly samozřejmě ani souboje na ostří mečů.

Cílem oddílů bylo najít legendární žezlo, s jehož pomocí by dokázala jejich armáda přemoci nepřítele.

Cestou ale museli malí bojovníci přemoci třeba zlostného trolla, ukrást dračí vejce, která hlídal Dračí bojovník, nebo porazit soupeře ve spletitém labyrintu. Hrdinové se museli vypořádat i s nečekaným přepadením vesnice.

Na závěr čekala všechny závěrečná bitva, ve které proti sobě stanuly dvě neustále soupeřící alianční frakce.

Úvod do děje

Sarien je poklidná nížinatá země s krásnými lesy a vznešenými městy. Žije v ní už od počátku věků vzdělaný národ, který se nerad uchyluje k násilí, ale v případě potřeby dokáže postavit nebezpečnou armádu. Několikrát ve své minulosti musel vést válku proti svým nepřátelům na severu, horskému národu z pohoří Meridie. Války proti tomuto houževnatému lidu byly dlouhé a krvavé, ale Sarienští dokázali zvítězit a ovládnout celou zemi až k úpatím meridijských hor. To už však bylo dávno. Nyní vyvstává zcela jiné nebezpečí.

Kdesi daleko na východě se dal do pohybu nepočetný, ale chrabrý národ Durionských, jenž se tak nazývá podle svého bájného předka. Jejich dosavadní země nebyla bohatá a příliš často byla sužována divokými nájezdníky, a tak se tento lid vydal na cestu za lepším osudem. Při cestě na západ prošel mnoho nehostinných krajů, až došel do země Istarie. Lidé z Durionu se zde pokusili usadit se po boku původních obyvatel, ale istarijský král proti nim poslal vojsko a po zběsilé bitvě byli Durionští poraženi a vyhnáni. Putovali tedy dále. Procházeli temnou, holou krajinou plnou příšer a démonů, které se říká Almastur.

Nakonec dorazili do země Sarien. Po neblahých zkušenostech z Istarie poslali nejprve poselstvo ke králi Sarienu, aby se zeptali, jestli se smí na jeho území usadit. Králi ani jeho poddaným se ta myšlenka příliš nezamlouvala, ale dovolili na svém území Durionským nějakou dobu zůstat a načerpat síly. Do toho však přišla strašná zpráva.

Istarijci už dlouhou dobu se závistí poslouchali zvěsti o vyspělé zemi Sarienu za Almasturem. Když se dozvěděli, že jejich král poskytl Durionským azyl, vzal si to jako záminku pro invazi. Sotva se jeho hordy shromáždili, vydal se na pochod. Lidé z Meridie viděli ve vpádu Istarijců šanci na pomstu, a tak začali svolávat muže z horských vesnic a měst do zbraně. Zanedlouho již začali napadat pohraniční pevnosti.

Tak začala válka. Istarijci a Meridijci doufali, že krátkým a rychlým úderem získají značnou kořist nebo území a válka skončí. Obránci ale projevili větší houževnatost, než se čekalo. Rychlý útok se proměnil ve vleklé manévry a těžké boje o každou píď země, o sebemenší pevnůstku či vesnici.

A v té době se začaly objevovat zvěsti, že v zemi Almastur existuje zbraň, která by mohla tomu, kdo ji získá, vyhrát válku. V té nevábné pustině, se prý náhle z roviny zvedá hora, která nemá jméno. Pod horu leží osada, kde žijí podivní a mlčenliví lidé. A právě oni mají už po věky střežit tajemství, které může dát člověku strašnou moc. Nikdo ze znesvářených panovníků příliš nevěří, že něco takového vůbec existuje. Ale co kdyby… co kdyby tu zbraň získal protivník… a co kdybych ji získal já? Nebylo možné vyčlenit pro toto dobrodružství s nejistým výsledkem příliš mnoho mužů. Každá strana tedy vyslala do osady pod tajemnou horou pouze několik oddílů, aby dělaly, co se dá. Která z armád dokáže získat bájnou zbraň jako první?

Zdroj: www.rosenthal.ic.cz