V Mníšku jste vystavovala před pěti lety. Jak na tehdejší výstavu vzpomínáte?
„Moc ráda, byla to moje první výstava soch. Instalaci jsme si s Ivou Mašínovou docela užily a o vernisáži nás potěšila vysoká návštěvnost. A samozřejmě se mi hned vybaví i dramatické zakončení, kdy jsme pomocí náklaďáku vyprošťovali osobní automobil, který nám sjel ze stráně. To, doufám, letos nebude.“

Jak se vám výstavní prostory kláštera na Skalce líbí?
„Je to oříšek. Na jednu stranu je to krásný velký prostor s historickým duchem, na druhou stranu se jedná o docela členitý prostor, se kterým se i letos musíme vypořádat. Pro mě je velkou výzvou nainstalovat do tohoto místa fotografie i sochy tak, aby vše fungovalo a bylo vzájemně v souladu.“

Máte k Mníšecku nějaký bližší vztah?
„K Mníšku mám vztah díky své kamarádce Ivě Mašínové, kterou znám od dětství. Bydlela se mnou na Jižním Městě, kde jsme spolu trávily spousty času. Potom se Iva do Mníšku přestěhovala a měly jsme spolu na Skalce společnou výstavu. To jsem vystavovala ještě pod jménem Pšenčíková a můj budoucí muž mě na výstavě navštívil. Za tři roky jsem se na tomto místě vdávala, takže je pro mě důležitým kopcem v Brdech.“

Podle jakých kritérií jste sochy na výstavu vybírala a kolik jich bude?
„Jako hlavní představím dvě lehce nadživotní sousoší. Jsou to příběhy muže a ženy a obě se zabývají extrémní polohou v partnerském vztahu, proto taky název Tóny ode dna. Jedná se o moji vlastní výpověď, sochy jsou o tom, co jsem já sama našla ve vztahu za velice nebezpečnou polohu. První sochou je Urputnost, s níž jsem diplomovala na pražské AVU pod názvem Konflikty dialogu. Dnes mi přišlo důležité název ještě víc specifikovat. Urputnost tahu, držení se ve vztahu na jednom místě, něco, v čem vztah přestává dýchat, vyvíjet se.“

A druhá socha?
„Hned po škole jsem se pustila do druhé sochy s názvem Lhostejnost. Ta je ještě docela horká, neboť ji právě doodlívám. V Lhostejnosti jsem se dostala k opačnému extrému, kdy už si toho oba aktéři nemají moc co říct, kdy jednomu na druhém už ani nezáleží, i když pořád je ještě cosi poutá. Obě sochy pro mě uzavírají jednu životní etapu. Dvě protikladné polohy, kdy ani jedna nepřináší kýženou touhu a rovnováhu ve vztahu. Je to pro mě podrobná studie, co všechno se dá se vztahem udělat.“

Jak se vám líbí fotografie Ivy Mašínové?
„Mám její fotky ráda. Ne všechny, jak to tak bývá, ale spousta jich je pro mě inspirací k mé vlastní tvorbě. Iva dokáže zachytit detaily a vypíchnout je takovým způsobem, že jsou pro mě její fotografie novodobými obrazy malovanými objektivem a trpělivostí. Umí být ve správnou chvíli na správném místě.“

Myslíte, že se k vašim sochám hodí?
„Myslím, že se právě s Ivou výborně doplňujeme. Iva má čistou, klidnou obrazotvornost a já jsem zase ten druhý extrém (smích). Jsem konkrétní a figurální. Mně se ta naše kombinace moc líbí, jinak bych ani do společné výstavy nešla.“

Jaký bude průběh vernisáže?
„To se všichni necháme překvapit. Alespoň po zkušenosti z výstavy před pěti lety. Naplánovaný je klavírní koncert a malý orchestr. Výstavu nám uvede filosof a teoretik Petr Rezek a galeristka Alena Potůčková. Koncerty by nás měl provázet Jakub Waldmann.“

Karel Souček