Frontmanem desetičlenné formace je zpěvák a perkusionista Jan Kalina, který ochotně odpovídal na otázky.

Už jste v Dobříši někdy koncertovali?

Ještě nikdy jsme tam nehráli, takže se těšíme, že zmermomocníme další milé městečko. Z okolí známe hlavně Příbram, v místním Junior klubu jsme hráli
mnohokrát.

Kdy jste poprvé narazil na ska?

S hudebním stylem ska jsem se setkal v 80. letech a samozřejmě vůbec nevěděl, co to je. Pak mě jednou Kuba Suchý, syn toho semaforského Suchého, pozval k nim domů a pustil videoklipy anglické skupiny Madness a bylo vymalováno. Najednou jsem přesně věděl, že to je ten styl, který chci dělat. Jednoduchý, zapamatovatelný, s velmi pevnou formou, kytarou sekanou na druhou dobu a všudypřítomným saxofonem.

Nedávno vám vyšlo DVD nazvané Jste normální? Jste s ním s mírným časovým odstupem spokojeni?

Máme pocit, že s DVD budeme spokojeni ještě dlouho. Jednak kvůli záznamu koncertu z pražské Akropole, kde si svoje písničky se zvířecím doprovodem nebo naopak zvířecí písně zapěli všichni hosté po svém. Takže tam můžete slyšet Marka Ebena, Davida Kollera, Miro Žbirku, bráchy Homolovy, Jardu Svobodu a spoustu dalších.

Posloucháte tuzemské kolegy z branže? Jaké skupiny máte rád?

Samozřejmě s mladými ska kapelami se občas na festivalech či koncertech potkáváme. Některé z nich jsou dobré, jiné příšerné a pár z nich mě skutečně baví. Jména po mně ale raději nechtějte.

Je Sto zvířat dobrou partou, nebo občas trpíte ponorkovou nemocí?

Nerad bych něco zakřiknul, ale po personálních změnách, které u nás proběhly na konci minulého roku, je atmosféra v kapele vynikající a ponorka, která
možná občas byla, je zaměněna za výletní plachetnici. Největší zásluhu na tom mají dva nově příchozí hráči Jan „Beruška“ Šobr a Miki Nop. No a samozřejmě zpěvačka Jana Jelínková, která je v té naší partě perspektivních brunetů od počátku.