Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tomáš Zouzal pomýšlí na druhý díl publikace Zabráno pro SS

Příbramsko - Obsáhlá kniha „Zabráno pro SS" má křest v Sedlčanech za sebou a její autor mladý historik Tomáš Zouzal (29) se nyní věnuje její distribuci, aby se dostala ke čtenářům na Sedlčansku i Benešovsku, ale zejména prostřednictvím internetového prodeje i k dalším zájemcům, ještě před Vánoci. Je zatím nejpodrobnější publikací, která o násilném vystěhování v době 2. světové války vypovídá.

14.12.2016
SDÍLEJ:

HISTORIK Tomáš Zouzal zúročil v knize Zabráno pro SS svůj dvanáctiletý výzkum. Foto: Marie Břeňová

Co bylo vaším cílem coby autora?

Zpracovat téma vystěhování Benešovska a Sedlčanska tak, aby tady zůstala památka, i když již nebudou žít pamětníci. Především se ale snažím předávat povědomí o regionálních dějinách té nejmladší generaci. Souvisí to i s mojí prací učitele, i když se jí v současné době nevěnuji. Pokládám za naprosto nezbytné, aby žáci základních a středních škol dobře znali historii svého kraje. Bohužel ve škole i v rodinách je to často zanedbáváno. Proto například v rámci představování knihy budu přednášet na některých školách, včetně sedlčanského gymnázia.

Knihu jste připravoval dvanáct let. Co pro vás jako historika bylo největším překvapením?

Jako historik jsem udělal zajímavou zkušenost, jak jednotlivé posbírané střípky do sebe zapadají a zapadají do sebe tím více, čím déle a podrobněji se věcí zabýváte.

Proč jste na knize pracoval tak dlouho?

Chtěl jsem zachytit skutečný obraz dění v době 2. světové války, kdy došlo v této oblasti k obrovskému vystěhování lidí. Za dvanáct let, kdy jsem ji připravoval, jsem podnikl nespočet cest do českých i německých archivů. Jedním z důvodů byla i rozdílnost pramenů a trvalo dlouho, než se informace pospojovaly.

Pamětníci vám vyprávěli svoje příběhy. Můžete některé jmenovat?

Příběhů z Benešovska i ze Sedlčanska se v knize objevuje celá řada. Ze Sedlčan se mi ozvala například Vlastimila Faktorová a poslala svoje vzpomínky. Stejně tak jsem čerpal z vyprávění Josefa Vermacha a dalších. Pro mě bylo hlavním cílem zobrazit, jak místní lidé vnímali tuto těžkou situaci a jak na ně doléhala. Na druhé straně jsem se snažil zachytit i jednání okupační moci, protektorátní vlády apod. Proto nabízím více úhlů pohledu – nastínění celého obrazu dění.

Zmíníte konkrétní příběh?

Vybavuje se mi například příběh ze Štětkovic, kdy uprostřed léta do vesnice přijeli Němci a dali lidem na rozmyšlenou do druhého dne, zda chtějí zůstat nebo se odstěhovat. Sezvali všechny obyvatele a dali jim pouze den na rozmyšlenou – zda zůstanou, budou dál hospodařit a pracovat v režii SS-Hofu, nebo se musí spakovat a odjet. Dopadlo to ale úplně jinak. Starosta poslal stížnost na nadřízené úřady a nakonec se ukázalo, že k tomu Němci neměli právo, a obyvatelé Štětkovic sice opouštěli svoje domovy, ale později – podle stěhovací vyhlášky jako všichni ostatní. Na tomto případu se ukazuje, že lidé byli pod tlakem okupační moci, ale neznamenalo to, že by se vůbec nemohli bránit.

Jak je kniha členěná?

Kniha má padesát kapitol, 384 stran a více jak 150 obrazových příloh – fotografií, map, grafů. Nese podtitul Zřízení výcvikového prostoru Böhmen v letech druhé světové války. Soustřeďuje se tedy na vznik cvičiště, na proměnu oblasti mezi Benešovem a Sedlčany ve výcvikový prostor – to znamená, že vypráví příběh od roku 1939, kdy vznikly první plány na zabrání tohoto území, přes jeho vystěhování po jednotlivých etapách, vyvlastnění majetku až po zřízení vojenských škol a vojenský výcvik. Do knihy se nevešlo všechno, proto připravuji pokračování, ve kterém bych se chtěl věnovat třem skupinám lidí, kteří uvnitř zabraného území žili – tzn. vojákům, vysídlencům (respektive těm, kteří na cvičišti zůstali) a vězňům. Druhý díl by také obsáhl konec války v květnu 1945, kdy zde došlo k řadě masakrů.

Jak jste na vydání tak obsáhlé knihy, jejíž doporučená cena není nijak zvlášť vysoká, sháněl finance?

Její vznik finančně podpořilo 34 obcí z Benešovska, Neveklovska a Sedlčanska. Díky nim mohla vyjít. Vstřícnost a spolupráci s nimi musím skutečně pochválit.

Od svých sedmnácti let jste se zabýval smutnými událostmi druhé světové války. Nezanechalo to ve vaší duši stín?

Kniha je velmi emotivní. Až ji budou lidé číst, budou se smát a budou plakat, protože ani život v protektorátu nebyl černobílý. I když byla těžká doba, lidé se rádi bavili. Humor, radost, láska jim pomáhaly přežít.

Představil byste se blíže čtenářům?

Jsem historik z povolání. V současné době pracuji na Akademii věd v Praze na projektu, který se týká českých církevních dějin 19. a 20. století. Podílí se na něm přes deset historiků z Čech i z Moravy. Mým úkolem v rámci tohoto grantu je výzkum regionálních specifik – mimo jiné opět v oblasti Příbramska a Benešovska. Je to kolektivní dílo, které se netýká jen regionu. V horizontu příštích let bych rád publikoval něco víc k osobě Beneše Metoda Kuldy – někdejšího sedlčanského vikáře a faráře na Chlumu, který je zejména znám jako moravský spisovatel a autor pohádek.

Pocházíte ze Sedlčanska, kde nyní žijete?

Střídavě v Praze a v Mnichově. V Mnichově jsem získal roční stipendium a budu zde trávit většinu času až do léta příštího roku. Na Sedlčansku mám příbuzné i přátele. Jezdím sem poměrně často a rád bych zde jednou zakotvil.

Jaký kout v regionu je vám hodně blízký a nepromítá se vám do krajiny téma vystěhování?

Jak jsem podotkl – čím více znáte historii, tím hlouběji vidíte do věcí kolem sebe. Týká se to krajiny i společnosti. Nejoblíbenější místo neprozradím, ale celá krajina směrem na Netvořice a Benešov je mi velmi blízká. V Netvořicích jsem také působil jako učitel.

Máte čas na nějaké koníčky?

Zájmů mám mnoho, ale nestíhám se jim věnovat. Kromě historie mám rád řemeslo, zejména truhlařinu, blízká je mi grafika a ze sportů cyklistika, běh a plavání.

Knihu jste v Sedlčanech pokřtil ve čtvrtek 8. prosince a podnikáte s ní turné po Sedlčansku a Benešovsku až do 22. prosince. Budete mít vůbec čas na vánoční přípravy?

O Vánocích si odpočinu, práci odložím. Budu je trávit na Sedlčansku, kam jsem byl pozván… Nechám se překvapit. (mb)

Knihu Zabráno pro SS lze objednat na: www.zouzal.cz

Na přání dodáváme výtisky s autogramem.

Prezentace knihy Zabráno pro SS

14. prosince Dublovice 14:00 Obecní úřad
14. prosince Václavice 17:00 Obecní dům
15. prosince Kosova Hora 18:00 Obecní úřad
16. prosince Osečany 18:00 Restaurace Na růžku
17. prosince Olbramovice 16:00 Obecní úřad
18. prosince Maršovice 18:00 Obecní úřad
19. prosince Praha 17:30 U kacíře
20. prosince Sedlčany 8:00 Gymnázium
20. prosince Lešany 18:00 Obecní úřad
21. prosince Štětkovice 18:00 Obecní úřad
22. prosince Hradištko 18:00 Knihovna (OÚ)

Autor: Redakce

14.12.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Kam na fotbal: 1. FK Příbram přivítá Ústí nad Labem

Krajský úřad Středočeského kraje v Praze.

Krize krajské koalice dospěla na ostří nože. Silná slova mohou vystřídat činy

K pouti do Sanatiága inspiroval Jindřicha Smítku filmový dokument

Příbram – Filmový dokument o pouti do Santiaga de Compostelo stál u zrodu nápadu Jindřicha Smítky jednou se na tuto pěší cestu vydat. Od myšlenky k činu mu to sice trvalo zhruba ještě deset let, ale nyní má svůj splněný sen za sebou a přemýšlí o dalších cestách. O pouti do Santiága nyní pořádá besedy. Ve středu se jedna konala v Příbrami a další se uskuteční v polovině listopadu v Lázu. 

V Příbrami zazní hity z divadla Semafor

Příbram - Dvě legendy divadla Semafor Jiří Suchý a Jitka Molavcová vystoupí v příbramském divadle. V jejich podání zazní největší hity nejen autorské dvojice Suchý Šlitr, které stačily během své existence zlidovět. 

Sedlčany si vezmou úvěr na modernizaci autobusového nádraží

Sedlčany – Starosta Sedlčan Jiří Burian před časem avizoval, že na 16. října svolá zastupitele města. Hlavním bodem programu měla být modernizace autobusového nádraží tedy přestupního terminálu, konkrétně způsob financování. To se ale nestalo. 

Překročil osmdesátku, na kurtech bývá od jara do podzimu

Sedlčany - Zbyněk Jetel je nejstarším sedlčanským tenistou. Na kurtech Sokola Sedlčany nebo u tréninkové zdi ho můžeme vidět od jara do podzimu. Dokud to jen trochu počasí dovolí, věnuje se bílému sportu denně alespoň hodinu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení