VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Václav Neckář se loučil se starým rokem v Sedlčanech

Sedlčany /ROZHOVOR/ – Václav Neckář a skupina Bacily vedená jeho bratrem Janem se rozloučili se starým rokem koncertem v Kulturním domě Josefa Suka v Sedlčanech. Sólistu doprovázel v úterý 26. prosince při svátečním vystoupení smyčcový kvartet a část sedlčanského dětského sboru Zábojáček. 

27.12.2017
SDÍLEJ:

Václav Neckář s bratrem Janem se loučili na se starým rokem v Sedlčanech. Byl při tom i zpěvákův syn Václav. Na svátečním koncertu vystoupila i část místního dětského souboru Zábojáček.Foto: Marie Břeňová

Koncert byl dlouho předem zcela vyprodán. Posluchače nezklamaly prověřené hity, ani české lidové koledy a novodobé vánoční písně. Chybět nemohla velmi úspěšná skladba Půlnoční, kterou v roce 2011 nazpíval Neckář pro film Alois Nebel. Podle bratrů Neckářových si ji vyžádá publikum vždy jako přídavek. Před koncertem poskytli Václav a Jan Neckářovi exkluzivně pro čtenáře Příbramského deníku rozhovor.

V Sedlčanech vystupujete na druhý svátek vánoční. Je to pro vás běžné nebo jde o výjimku?

Václav: V prosinci jsme odehráli dvanáct koncertů – v Praze, v Liberci, v Ostravě, v Humpolci… Vánoční koncert jsme ale přislíbili řediteli sedlčanského kulturního domu Martinu Severovi zcela výjimečně – právě 26. prosince by se naše maminka dožila sta let a my si jí chceme takto připomenout. 
Jan: O vánočních svátcích máme koncert opravdu poprvé. Když jsme ale byli malí kluci, dělávali jsme s dětmi od sousedů vánoční besídky, zpívali jsme koledy, na Silvestra jsme si připravovali různé humorné scénky. Tímto domácím divadlem to pro nás vlastně všechno kdysi začalo. V našem bytě byly mezi jídelnou a obývákem rozevírací dveře, což pro nás byla skvělá opona. Na představení chodili obyvatelé našeho domu. Také jsme hrávali loutkové divadlo. Mám ho dosud a doufám, že se synem, kterému je dvacet let, budeme hrát divadlo mým vnoučatům.

Vzpomínáte na maminku. Co by asi odpověděla na otázku, kdo z vás byl zlobivější?

Václav: My jsme byli hodní kluci. Když některý z nás něco provedl, druhý si před něj stoupl a chránil ho. Nikdy jsme na sebe ani nežalovali.
Jan: Ale jo, také jsme někdy zlobili, ale pamatuji si, že když já jsem dostal výprask, tak brácha brečel za mě. Vašek je o šest let starší a dokud jsem byl vzrůstem menší než on, vždycky mě chránil. Po mozkové příhodě, která ho postihla v roce 2002 a musel se znovu učit mluvit a zpívat, jsem se mu to snažil oplatit. Kdo jiný by než rodina by mu měl v takové chvíli pomoci?

Václave, zpíváte živě nebo na playback?

Václav: V Sedlčanech, ale i na jiných koncertech, zpívám všechno živě. Při natáčení v televizi záleží na požadavcích – většinou je to na playback nebo na částečný playback - písnička, která má být v kontaktu s publikem, se i tam může dělat živě.
Nevadí vám, že písničku Půlnoční zpívají také jiní zpěváci – konkrétně Duo Jamaha nebo Zdeněk Krásný?
Jan: To ani nevíme. Ale nám tohle nevadí, čím víc se písnička zpívá, tím má delší život. Byl to Vašek, kdo nazpíval v šedesátých letech Stín katedrál a moc se tato skladba neuchytila. Když za námi přišel Petr Muk a zeptal se bráchy, jestli by mohl tuhle písničku přezpívat, tak nebyl proti. Od té doby se stala populární a hrajeme jí i my na koncertech.

Prožíváte vánoční svátky společně nebo každý zvlášť?

Václav: Letošní Vánoce slavíme vlastně v Sedlčanech. Když ještě žila moje manželka Jarka, jezdili jsme za bratrem a jeho rodinou na venkov…
Jan: Sejdeme se 23. prosince, popřejeme si a pak se rozutečeme každý ke své rodině. Jsem už čtyřnásobný dědeček – mám dvě dcery z prvního manželství, syna z druhého manželství… Brácha bydlí společně se svým synem Vaškem, který působí i v naší kapele.

A jak trávíte úplný konec roku?

Václav: S kapelou jsme o Silvestru několikrát vystupovali - v Německu, ale i v Čechách, hráli jsme také v Praze na Václavském náměstí, ale v posledních letech dáváme přednost klidu rodiny.

Václav má za sebou slušnou řádku filmových rolí – připomeňme Ostře sledované vlaky, Skřivánky na niti, Šíleně smutnou princeznu, film Kulhavý ďábel, Píseň pro Rudolfa III., Pan Vok odchází… Který je vám zvlášť blízký a proč?

Václav: Pro mě důležité filmy, kde jsem dostal hlavní roli, byly v podstatě tři – Ostře sledované vlaky, trezorový film Skřivánci na niti a pohádka Šíleně smutná princezna, z níž byly v době normalizace některé scény vystříhány – například písnička Josefa Kemra a Darka Vostřela „Kujme pikle. Narážek je tam víc. V titulkách také nesměl být uváděn Jan Hamr mladší, který k pohádce dělal muziku a později emigroval. Teď už diváci mohou vidět pohádku celou a vrací se na obrazovky hlavně koncem roku.
Jan: Víte, že první filmovou roli jsem dostal já? Bylo mi deset nebo jedenáct let a já měl hrát v poetickém filmu, jehož název si už nepamatuji. Opravdu se ale natočil a moji úlohu převzal můj bratranec Lipský, protože jsem musel ležet se zápalem plic. Nebýt toho, třeba bych se stal dětskou hvězdou, kdo ví…

K padesátému výročí natočení Ostře sledovaných vlaků prý byl dokonce vloni v září vypraven zvláštní vlak „Expres Jiří Menzel“. Svezli jste se v něm také?

Václav: Jeli jsme vlakem z Hlavního nádraží v Praze oba. A také byl přitom režisér Jiří Menzel, Josef Somr nebo Naďa Urbánková. Jeli jsme do stanice Loděnice, kde se film v Menzelově režii natáčel. Zorganizovali to železničáři. Bylo to fajn setkání.
Jan: Zajímavé je, že jsme tento film několikrát viděli i v zahraničí při návštěvě krajanů ve Spojených státech amerických a v Kanadě. Vždycky jej na nějakém televizním kanálu vysílali. Americká filmová akademie snímek zařadila mezi sto nejlepších filmů světa a díky tomu, že získal i Oskara, tak se promítá tak často.

Máte k nějaké části Příbramska bližší vztah?

Václav: V Sedlčanech jsme vystupovali, pokud se pamatuji, asi před čtyřiceti lety a po koncertě tady bylo hodně fanynek. Podepisoval jsem se jim nejen na fotky, ale například na předloktí. Ale tak to bývalo i v jiných městech. Je to asi dva roky, kdy jsme měli venkovní koncert v Petrovicích, kde byl usměvavý pan starosta… Ale chatu nebo kamarády tady nemáme.
Jan: Víte, odpovím podobně, jako babička v pohádce Byl jednou jeden král. My jsme s bráchou všude zdejší. Hráli jsme snad skutečně všude po republice. Náš táta pochází z Vysočiny, byl z osmi dětí, proto máme i hodně příbuzných, kteří jsou roztroušeni po republice. My jsme bydleli v Ústí nad Labem. Na dovolenou jsme jezdívali častěji na Lipno nebo Slapskou přehradu nebo do Karlových Varů.

Jak se vám podařilo sladit s místním souborem Zábojáček?

Jan: Komunikovali jsme průběžně s vedoucí souboru Vlaďkou Severovou, poslali jsme si notový materiál a nahrávky, aby děti měly představu, jak to asi bude vypadat. Udělali jsme si jednu zvukovou zkoušku, děti jsou šikovné a doufám, že jim to ani my moc nezkazíme.

Dáváte si novoroční předsevzetí?

Václav: Přejeme si, abychom ten příští rok ve zdraví přežili a všichni se měli rádi - a svým způsobem života se snažíme o to, aby to tak bylo. 
Jan: Chtěli bychom potěšit svoje příznivce a natočit novou desku, uvidíme, jestli to příští rok, kdy Vašek bude slavit 65 let na scéně, stihneme.

Autor: Marie Břeňová

27.12.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Autoři knihu doplnili i o ty nejnovější pamětní desky, jako například o tu, kterou v Příbrami loni v listopadu odhalili v budově radnice Janu Holickému..
3

Oběti obou světových válek připomene nová kniha

Jetřichovice - Ve středočeském areálu Monínec najdou lyžaři 50 až 80 centimetrů technického sněhu. Ve všední den je sjezdovka volná, jezdí se na ní pohodově. Areál je otevřený od 9 do 16 hodin a od 18 do 20 hodin.
66

OBRAZEM: Lyžaři si užívají středočeskou sjezdovku

KRÁTCE: Jednání o bazénu a nová parkovací místa

Příbramsko - Přečtěte si krátké zprávy z regionu.

Za nástup k policii leží na stole nabídka 150 tisíc korun

Příbramsko - Za 150 tisíc korun si lze koupit například nejdražší fotoaparát od Nikonu. Také deset let starou Škodu Fabia nebo si pořídit moderní designovou kuchyni Gorenje. S jednou podmínkou - nastoupit k policii.

Timudej představí v Dobříši velkou show

Dobříš – Po více než třech letech se do dobříšského kulturního domu vrátí kapela Timudej, v jejíž hudbě se objevuje řada hudebních vlivů jako ska, world music, rock či latina. V Dobříši vystoupí v pátek 26. ledna od 20.30 hodin a svým fanouškům představí novou desku Ještěně.

Trio Inflagranti přiveze do Sedlčan kromě světových hitů i Josefa Vojtka

Sedlčany - Unikátní spojení dívčího smyčcového tria Inflagranti s doprovodnou rockovou kapelou a frontmana skupiny Kabát Josefa Vojtka nabízí pořad Live At Broadway. Sedlčanský Kulturní dům Josefa Suka jej hostí ve středu 24. ledna od 19.30 hodin a nejen o něm jsme si povídali s houslistkou a uměleckou vedoucí souboru Inflagranti Markétou Muzikářovou.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>