Vnímá je za pomoci celé sady objektivů svého fotoaparátu ze všech možných úhlů. Nejprve jako pohledy do krajiny jako celku, nejčastěji z výškových dominant. V různých ročních obdobích, za různého počasí. Přímo fascinující jsou krajiny nad oblaky či nad mlžnými závoji nad úbočími velebně působících vrchů. Nebo zde nalezneme krajinné výseče. Zvláště ta, která na skutečně velkém formátu předvádí Padrťskou kotlinu s divokým nebem, evokuje barokní oltářní obraz.

Jinde si obrazy kreslené objektivem berou za modely živé organismy. Je jedno, zda se jedná o rostliny či živočichy. Často i zde, ač se jedná vlastně o makrofotografii, je vyjádření navýsost výtvarné. Platí to třeba o slunéčku sedmitečném usazeném na květu kosatce sibiřského, připomínající bez jakýchkoliv pochybností Janečkova plátna. Nebo divoce rozevlátá dvojitá sinusoida hadího těla zmije plující po deštěm zkalené hladině je vyslovenou expresí. Naproti tomu snímky pavouků či listonohů letních jsou skvělou dokumentární fotkou, avšak plnou života, za kterou by se určitě nestyděl ani takový spodobnitel přírody, jako byl J. V. Staněk. Vzácný lišejník lidově zvaný „Fabiánovy vousy“ si přímo říká o pošimrání tváří jeho stříbrozelenavými stélkami. Stranou nezůstává ani příroda neživá. Zkamenělé zářivé slunce wawelitu, tolik někdejšími horníky a hutníky nenáviděného fosfátu, vnukne představu starého přísloví že „není zlato všechno, co se blyští“.

Řada fotografií je velice zajímavá o technicky či netradičním podkladem pozitivů. Rotter své poetické obrazy malované objektivem vtipně doplnil i ukázkami přírodnin, minerálů Brd a Podbrdska, kde vynikají nejrůznější druhy křemene od prostých čirých či železem zakalených krystalů po drahé formy dnes šperkaři oblíbených leštěných železitých křemenů a brdských achátů. Právě z nich zde naleznete i drobné šperky a upomínkové předměty. Ale to už opravdu prozrazujeme snad příliš.

Rotterovu výstavu si rozhodně nenechejte ujít. Obzvlášť v současné době, kdy je znám úmysl armády opustit po celé generace zakazované pásmo toho nejkrásnějšího, co Brdy mohou nabídnout. Alespoň se mnozí z vás dozvědí, co jim bylo na tolik dlouhých let skryto. A vzpomínku na „Brdy tajemné“ si můžete díky autorovi i pověsit doma na zeď. Klidně i ve formátu fototapety. Výstava potrvá do poloviny května. Muzeum má otevřeno denně kromě pondělí. Martin Lang, Muzeum Středních Brd