Vladimír Hron již od svých patnácti let hrál amatérské divadlo a později začal jezdit se svými pořady po plesech, diskotékách a různých kulturních domech. V té době se potkal se Stanislavem Procházkou mladším, který ho doporučil režisérovi Františku Polákovi, s nímž začal spolupracovat v televizním pořadu Šance. A právě v tomto programu Vladimír Hron ukázal, jak bude vypadat jeho pozdější Abeceda hvězd. Také do Sedlčan umělec přivedl celou řadu osobností.

Pravda, každá z nich pobyla v kulturním domě sotva pět minut, ale pokud chtěl imitátor stihnout abecedu celou, musel každému umělci věnovat pouze omezený prostor. A tak se prostřednictvím hlasu Vladimíra Hrona do Sedlčan dostavil Louis Armstrong, Luděk Sobota, Michael Jackson, Freddie Mercury, Elvis Presley, Karel Gott, František Filipovský a celá řada dalších osobností.

Bezprostředně před zahájením recitálu jsme požádali Vladimíra Hrona o rozhovor a mimo jiné se dozvěděli jednu zajímavost, týkající se Sedlčan.

Vy imitujete řadu osobností. Která z nich je vám nejbližší?

Většinou se specializuji na zpěváky a mezi nimi mám spoustu vzorů. Pokud bych ale měl říci jediné jméno, asi by to byl Frank Sinatra. Z našich zpěváků je mým vzorem Karel Gott, Waldemar Matuška a Karel Hála. Řekl bych, že všechny zpěváky, které jsem imitoval na televizní obrazovce, mám rád, a tím, že je imituji, jim vzdávám určitý hold. Je to moje poděkování za to, co dělají.

Snažil jste se svoje okolí bavit už v dětství?

Je pravda, že se to se mnou táhne téměř od narození. (smích) Rodiče mi říkali, že už jako pětiletý jsem bavil svoje okolí různými vtípky. Jde zřejmě o genetickou záležitost, protože už moji prarodiče se věnovali divadlu.

Vy jste před časem v televizi moderoval pořad Jsou hvězdy, které nehasnou. Jednalo se vlastně o průřez hudební tvorby od šedesátých let až do přelomu tisíciletí. Které z těchto období je vám nejbližší?

Abych řekl pravdu, devadesátá léta jsou pro mě desetiletím velké stagnace v hudbě. Ani v české, ani v zahraniční hudbě se toho příliš mnoho neudálo. Myslím si, že nejplodnějším obdobím byla léta šedesátá, ale mé mládí jsou hlavně léta sedmdesátá a osmdesátá. V těchto třech desetiletích ,kotvím´ nejraději. Díky tomu vznikl i vámi zmiňovaný pořad. Posléze jsem moderoval pořad Hvězdy letí do století, který se později proměnil v Abecedu hvězd. Tímto jsem zakončil svoji pracovní sérii společně s Františkem Polákem. Společně jsme natočili kolem čtyřiceti pořadů. Před dvěma lety jsem se na obrazovce objevil v pořadu Noc plná šlágrů a loni jsem dělal velký Silvestr pro TV Barrandov. Pořad se jmenoval Silvestr jako Hron.

Jak relaxujete ve chvílích, kdy nejste v divadle, v televizi, nebo na zájezdech?

Moje práce je hudba, ale je to také moje relaxace. Já poslouchám všechno možné. Říká se, že hudba je dobrá a špatná, ale toto označení může být subjektivní, a proto říkám, že je pro mě hudba poslouchatelná a neposlouchatelná. Z klasiky mám raději lehčí věci od Vivaldiho, Mozarta, Myslivečka, ale poslechnu si i Čajkovského a Beethovena. Z moderní hudby mi hodně říkají Beatles, ABBA, z novější Phil Collins, George Michael a nesmím zapomenout na skupinu Queen. Mám rád ale také staré bigbeatové party, jako jsou, nebo byli Slade, Nazareth, Sweet, Led Zeppelin, Deep Purple a Uriah Heep. Hodně mi říká i italská muzika. Hudbu poslouchám hlavně v autě.

Nakolik vám je známé město Sedlčany?

Povím vám o jedné zajímavé historické události, o které možná mnoho obyvatel Sedlčan neví. V tomto městě se roku 1775 narodil Jan Hron v čísle domu 58. Je to můj přímý předek. Kdysi dávno předtím, přesně v roce 1257, dostal rod Hronů od Přemysla Otakara II. Zlatý erb s černým lvem, takže já jsem vlastně rytíř Hron. (smích) Informace, které jsem vám sdělil, mám od svojí příbuzné, která už více než dvacet let pracuje na mém Stromu života. Tato moje prateta za druhé světové války zachránila život mému tatínkovi a jeho dvěma sestrám. Speciálně o tom vypráví Třináctá komnata Vladimíra Hrona, kterou natočila Česká televize. David Myslikovjan