Jaký je cíl výstavy?
„Jejím hlavním cílem je seznámit veřejnost s tím, že v České republice existuje instituce zabývající se výzkumem provenience (původ díla, poznámka redakce) a napravováním křivd, které byly spáchány v období druhé světové války. Zároveň se snažíme představit činnost Centra pro dokumentaci a vysvětlit, co vlastně výzkum provenience je, jakým způsobem probíhalo zabavování a zcizování majetku a které instituce tento majetek spravovaly nebo stále ještě spravují. Chtěli bychom také, aby se do povědomí veřejnosti dostala informace o tom, že je stále možné žádat navrácení kulturních statků, které byly zcizeny válečným obětem, samozřejmě po naplnění požadavků zákona. Do dnešních dnů se totiž ve sbírkách a expozicích muzeí a galerií nacházejí umělecké předměty z majetku židovských občanů, které se tam dostaly v období války nebo i v poválečném čase, a jejich původní vlastníci byli donuceni se jich vzdát v rámci plánované pauperizace (chudnutí – poznámka redakce) židovského obyvatelstva orgány okupační nacistické moci.“

Jedná se o putovní výstavu. Kdy a kde měla premiéru a kolik zastávek již absolvovala?
„Výstava Uloupené umění měla premiéru 2. května 2017, kdy se konala vernisáž v prostorách Nostického paláce na Malé straně. Díky spolupráci s Federací židovských obcí v ČR začala výstava putovat po objektech, které byly revitalizovány v rámci projektu 10 hvězd. V loňském roce tak byla k vidění v Boskovicích, Nové Cerekvi, Polné, Úštěku a Olomouci. V letošním roce už výstava navštívila Jičín, nyní je v Březnici a odtud se přesune do Plzně. Její anglická verze je v současné době k vidění v Jeruzalémské synagoze v Praze.“

Přizpůsobujete počet panelů velikosti výstavních prostor? Kolik jich je v Březnici?
„Počet jednotlivých panelů, ze kterých se výstava skládá, se neustále zvyšuje v závislosti na probíhajícím výzkumu. Jelikož ale každý panel vypráví téměř samostatný příběh, je možné dělat různé variace a jejich počet přizpůsobit velikosti prostoru. V Březnici je možné vidět výstavu kompletní, tedy 19 panelů, jelikož prostor galerie to umožňoval.“

Co bylo při přípravě výstavy nejsložitější?
„Nejsložitější asi bylo shodnout se na obsahu jednotlivých textů a vybrat ty nejpodstatnější informace, aby text panelu nebyl příliš dlouhý a zbylo místo i na obrazovou dokumentaci, kterou ve většině případů získáváme z institucí, s nimiž spolupracujeme. Vzhledem k tomu, že počet panelů narůstá, bude do budoucna těžké rozhodnout, které panely budou vystaveny z důvodu kapacity prostoru, protože pro nás jsou samozřejmě všechny stejně důležité.“

Foto z výstavy v Olomouci a Úštěku.

Jedná se o vaši první spolupráci s březnickou synagogou?
„Ano, je to naše první spolupráce. Ale doufáme, že nebude poslední a že se ještě podaří se v rámci nějakého projektu setkat.“

Zdokumentovalo vaše centrum nějaké „uloupené umění“ v Březnici či okolí?
„Naše organizace dělá systematický průzkum jednotlivých institucí, na které se vztahuje zákon o vyrovnání některých majetkových křivd způsobených holocaustem. Zatím jsme spolupracovali a stále spolupracujeme s centrálními institucemi, jako je například Národní galerie nebo Uměleckoprůmyslové museum v Praze. V nedávné době byla navázána spolupráce s Územní památkovou správou na Sychrově a probíhá výzkum na státních zámcích, které spadají do její gesce. V budoucnu samozřejmě chceme spolupracovat i s dalšími územními pracovišti, tedy i se středními Čechami, čímž se dostaneme i k Březnici a jejímu okolí. V současné době ale zatím o žádném „uloupeném umění“ v této oblasti informace nemáme.“