V ČLÁNKU NAJDETE:
„Původně jsem jezdil na běžných laminátových kánoích. Když jsme pak sjížděli zajímavější vody - ať už ty divočejší či toky, na nichž se dá jezdit jenom po deštích - začal jsem si vyrábět kánoe na míru,“ vzpomíná Jan Bašta, který žije kousek od Dobříše.
Zručný muž se živí jako projektant kulis. Když se pustil do výroby kánoí, zkušenosti z práce bohatě využil. „Dělal jsem to podobnou technologií, kterou používám při tvorbě kulis. Byly z polystyrenu a laminátu,“ přibližuje.
Jan Bašta studoval scénografii na střední Uměleckoprůmyslové škole na pražském Žižkově. „Dnes se živím výrobou věcí, které neumí, nebo nechce vyrobit někdo jiný. Mám na to amatérské truhlářské vybavení. S oblibou říkám, že se zabývám výrobou ptákovin,“ směje se sympatický kutil.
S knížkou na ponku
Jednoho dne narazil na technologii výroby dřevěných kánoí. „To mě velmi zaujalo. Říkal jsem si, že bych mohl zkusit vyrobit vlastní kánoi. Určitě jsem nebyl prvním, kdo to v Čechách dělal. Na internetu ale tehdy bylo informací poskrovnu, proto jsem si musel koupit knížku z Kanady. A s ní na ponku jsem postavil svou první loď,“ říká s úsměvem Jan Bašta.
„Měl jsem jen hodně lacinou cirkulárku a pár základních nástrojů. Když se chce, tak na to není nic moc potřeba. I v tom je stavba dřevěných kánoí kouzelná,“ myslí si Jan Bašta.
close
info
Zdroj: Se svolením Jana Bašty
zoom_in
Jan Bašta své kanoe propracovává do nejmenších detailů.
Právě tato loď ho přivedla k jinému druhu sjíždění vody. „Do té doby jsem jezdil potoky a divokou vodu, ale dřevěné kanoe jsou skvělé na klidnou vodu a na rychlejší ježdění,“ dodává nadšený vodák.
Když mu před sedmi lety vyhořela dílna, přišel o všechny lodě. Svůj koníček přesto nepověsil na hřebík a spojil se s renomovaným designerem lodí v Kanadě.
„Volal jsem mu s tím, že budu potřebovat novou loď na závody a vodácké maratony. Zároveň měla být taková, abych si mohl sbalit věci na týden a vyrazit na vodu. Asi po týdnu mi poslal výkresy. Ty se obvykle kupují za zhruba 100 dolarů jako typové projekty,“ přibližuje Jan Bašta.
Nahrává se anketa ...
Stavba lodi je časově i materiálově náročná
„Loď se staví na překližkových šablonách vyřezaných podle výkresu, takzvaného žebrorysu. To jsou prvky, které jsou v lodi od sebe vzdálené jednu stopu. Je to v imperiálních mírách. Všichni loďaři celého světa - tedy i v Čechách - zkrátka měří v palcích. Žebra si tedy vyrobíte podle výkresu a namontujete je na pět metrů dlouhou lavici. Musí se to vyladit, aby všechno hrálo. Pak se na to lepí laťky ze speciálního dřeva,“ nastiňuje složitý postup výroby Jan Bašta.
Podle něj lze loď sestavit z jakéhokoliv dřeva, jednoznačně nejlepší je však cedr. „Má totiž několik skvělých vlastností, které se kombinují. Ve Spojených státech amerických a v Kanadě je cedrové dřevo běžně dostupné, botanicky se nazývá zerav obrovský. Toto dřevo je lehké, odolné proti hnilobě a dá se zakoupit v obrovských rozměrech bez suků. Ale už i tam stromy trochu docházejí, proto začalo být hodně drahé,“ popisuje kutil.
Od drahého cedru zpátky k domácímu dřevu
Jan Bašta se prý navíc začal cítit poněkud nepatřičně, když si představil, že „přes moře tahá“ poražené velikány. A tak začal vyrábět lodě z tuzemských surovin.
„V zásadě se loď dá udělat z jakéhokoliv lehčího dřeva. Už jsem viděl kánoe ze smrkových proužků nebo z lípy. Dnes vyrábím hlavně ze stromu, který je u nás znám jako túje. Když doroste do potřebné výšky, dá se z ní udělat takováhle krásná loď. Je to paradoxní; v Americe je túje ceněným truhlářským dřívím, u nás si všichni myslí, že je to dřevo dobré akorát do kotle,“ kroutí hlavou šikovný kutil.
Laťky Jan Bašta slepuje kvalitnějším disperzním lepidlem. „Ale hlavním fórem je přelaminování, díky němuž vše drží pohromadě. K tomu je potřeba kvalitní epoxidová pryskyřice. Potom se loď ještě lakuje a brousí, což je poměrně pracné a zdlouhavé," přibližuje.
close
info
Zdroj: Se svolením Jana Bašty
zoom_in
Broušení lodě je velmi pracné.
„Jedna loď si vezme asi 200 hodin práce. Cena se pak odvíjí od použitého dřeva. Kdyby byla vyrobena z cedru, tak jenom dříví vyjde na 10 až 15 000 korun. K tomu navíc musíte připočíst pryskyřici a další materiál,“ vypočítává Jan Bašta.
Kánoe pro zkušené vodáky
Postupně začal Jan Bašta stavět kánoe i pro další vodáky. Výrobu lodi nejdřív se zákazníkem konzultuje. „Důležité je, aby to byl už uklidněný a zkušený vodák. Moje kanoe nejsou dobré jako první loď,“ vysvětluje kutil.
Typickým zákazníkem je prý vodák senior, který si kánoi pořídí pro radost na stáří.
„Lodě totiž nejsou laciné. Cenově se pohybují okolo 70 až 100 000 korun. Za sezónu udělám jednu až pět kánoí. Když mi dnes někdo zavolá a zeptá se, kdy bude mít loď hotovou, tak mu říkám, že na letní sezónu, ale ne na tuto. Když mám holt hodně práce na kulisách, vyrobím méně kánoí. Nikam nespěchám, loď si musí najít svého fanšmejkra,“ usmívá se Jan Bašta.
