Předchozí
1 z 8
Další

Dagmar Pavlíčková: Rozvíjením lidových tradic jsem si splnila dětský sen  

Jedna z největších kulturních osobností na Křivoklátsku, dlouholetá učitelka v soukromé hudební škole Dagmar Pavlíčková měla k hudbě vztah už odmala. „Pocházím z Berounska, kde jsem žila na samotě. A protože nebylo venku tolik vyžití, měla jsem dost prostoru věnovat se nějakému koníčku. V naší rodině hrála na housle sestřenice, táta i děda, a jedny malé housličky čekaly i na mě. Začalo mě to bavit, a tak jsem si postupně přidávala i další hudební nástroje. Navštěvovala jsem také hudební školu v Berouně, kterou jsem i úspěšně absolvovala,“ vzpomíná na své dětství.

Dagmar Pavlíčková.Zdroj: Děti Křivoklátska

V Berouně vystudovala Dagmar Střední pedagogickou školu, následně bydlela v Lišanech, kde učila v místní mateřské školce a po šesti letech se přestěhovala na své osudové Křivoklátsko - do Roztok. „Nějakou dobu jsem dělala kulturní referentku, až jsem se po třetí mateřské rozmýšlela, co budu dál dělat. Ve školce ovšem místo nebylo a detašované pracoviště kulturní referentky mi bylo zrušeno. Protože ale bylo již po revoluci, rozhodla jsem se, že budu podnikat a založím soukromou výuku hudby. Zdálo se mi, že něco takového tady chybí.“

Dagmar Pavlíčková.Zdroj: Děti Křivoklátska

Už jako dítě Dagmar snila, že by jednou ráda rozvíjela lidové tradice, které jí ovšem na Křivoklátsku chyběly, a tak společně s křivoklátskou kastelánkou Marií Šindlerovou a Marcelou Slavíkovou rozhodly, že lidové tradice obnoví a daly dohromady chození Tří králů či vynášení smrtky. „S učitelkami ze školy a školky v Městečku jsme od roku 2000 začaly pořádat také masopust. Svého času jsme také pořádali chození se svatou Lucií, začaly se konat tříkrálové koncerty s charitativní sbírkou, často jsme vystupovali také na hradě.“

Dagmar Pavlíčková.Zdroj: Děti Křivoklátska

Dagmar působila také v řadě hudebních uskupeních. „Určitý čas jsem měla kapelu Silentium, což byli mí žáci, které jsem si vychovala od školky. S dospělými kamarády jsem před čtvrt stoletím založili Křivoklátské hudce. Nakonec jsme se rozšířili natolik, že jsme měli i dětský soubor. Asi před patnácti lety jsem byla opravdu velmi vytížená, kdy jsem třeba dopoledne hrála se Silentiem, odpoledne s Hudci a druhý den jsem ještě vystupovala v krojích. Takže jsem měnila nejen oblečení, ale i noty a navíc všemu šéfovala. Proto jsem se rozhodla, že Hudce předám Ladě Razímové, která je vede dodnes. Bylo to opravdu krásné období.“

Dagmar Pavlíčková.Zdroj: Děti Křivoklátska

Za svůj život již prošla množstvím skupin nejrůznějších žánrů. „Pouze bigbít mi není vlastní. Ale dokáži hrát folklor. Hrála jsem v novostrašeckém Čtyřlístku, poté jsem si pořídila harmoniku a nacvičovala skladby v lidovém duchu i u nás. V mládí jsem hrála na Berounsku s bratrem, ale i v Lišanech s Rychtáři country, s Rakovnickým komorním orchestrem jsem pro změnu hrála klasiku, se Silentiem spíše renesanční hudbu, s Hudci bylo mým cílem oprášit staré české písničky, které už se vůbec nezpívají. Naší doménou byly zejména koledy, které jsme si různě upravovali,“ říká Dagmar, která kromě houslí, kytary či akordeonu umí hrát i na piano či liru.

Dagmar Pavlíčková.Zdroj: Děti Křivoklátska

Za třicet let své hudební školy vychovala stovky hudebníků, byly doby, kdy mívala i přes čtyřicet žáků ročně. „Za ta léta jich byla spousta a moc mě potěší, když se na hodinách objevovali žáci mých bývalých žáků. Dokonce se nám na koncertě podařilo, že jsme si zahráli společně se dvěma generacemi. O některých slýchám nebo je vídám a těší mě, že s hudbou pokračují dál. Je moc hezké se dívat, jak vedou jiné děti. Těší mě, že u nich mohu spatřit prvky, které jsem jim předala a že moje úsilí do nich něco dostat se mi takto vrátilo.“

Dagmar Pavlíčková.Zdroj: Děti Křivoklátska

Až do loňského roku Dagmar učila jak v Roztokách, tak i v Křivoklátě, neboť k oběma obcím má velký vztah. „Abych nelenila, každým rokem v dubnu pořádám koncert žáků, kde předvádějí, co se u mě naučili. Bývá to moc pěkné a zároveň dojemné. Děláme jej vždycky v křivoklátské tělocvičně a protože to vloni kvůli opatření nešlo, udělali jsme koncert s pomocí manžela alespoň virtuálně. Stejně tak jsme udělali i vánoční koncert, kde děti nahrály určitou skladbu, kterou si chtěli na koncertě zahrát. Teď ovšem v době koronaviru neučím, a to ani přes videohodiny a věnuji se svojí rodině.“

Dagmar Pavlíčková.Zdroj: Děti Křivoklátska

Dagmar již před časem navázala spolupráci s domovy seniorů v Rakovníku a Sedlčanech, kam jim pravidelně chodila hrát a zpívat. „To sice nyní nejde, ale manžel mi nakonec ukázal cestu, jak jim obstarat kulturu alespoň virtuálně. Tak jsem něco nahrála na harmoniku a třeba k Vánocům jim posílala vánoční přání a koledy. Nyní jim každý měsíc posílám narozeninové přání s písničkou a zaměstnankyně domova je pak pustí konkrétním oslavencům na tabletu. V rakovnickém domově jsme měli i maminku manžela a ačkoliv zemřela, spolupráce pokračovala i poté. Lidé tam jsou mi velmi blízcí a hlavně nikdy nesplatím pečovatelům dluh, jaké množství péče věnovali nejen naší mamince, ale i ostatním.“

Dagmar Pavlíčková.Zdroj: Děti Křivoklátska