Marcel Špeta: Restaurátorstvím i fotografováním se zabývám řadu let

„Moc se mi líbí, že oproti focení je restaurace něco pravého, hmatatelného. Když vám pod rukama například vyroste 160 let stará brokovnice a majitel je pak z toho naprosto nadšený, to je něco úžasného,“ popisuje v čem je taková práce asi nejvíce zábavná zajímavá. Kdy popisuje i úsměvné situace, že když si majitel přijede pro svojí staronovou zbraň, ani jí nepoznají. „To mi nedávejte, to není moje zbraň,“ popisuje některé reakce jeho klientů.

Fotografie Marcela Špety.Zdroj: archiv Marcela Špety

Asi nejzajímavější kousek, který mu dosud prošel rukama, byla brokovnice z Ferlachu zakoupená jedním miliardářem, který na něj přišel náhodou přes známé. Restaurace zbraně trvala tři měsíce. Navíc se Marcel Špeta příští rok jeho koníček chystá posunout na další level. „Přihlásil jsem se do Uherského Brodu na puškařské učiliště zbrojovky. Začínám příští rok, tak snad to pandemie dovolí,“ říká nadšeně, ale trošku i s obavou.

Fotografie Marcela Špety.Zdroj: archiv Marcela Špety

Na restaurátorství jej zaujala hlavně ta atypická a zároveň klasická řemeslná práce. Modernější vojenské zbraně jej moc neberou. „K nim nemám vyloženě vztah. Spíš mám radši historické lovecké zbraně, kde kolikrát jde například v různých rytinách vidět ta aristokracie. To je opravdu moc hezký. Hlavně pak když se mi to povede celé oživit,“ vysvětluje. Na historické puškařině obdivuje um a preciznost, s kterou byly takové zbraně vyráběny.

Marcel Špeta.Zdroj: archiv Marcela Špety

Restaurátorství zbraní dělá jako koníček řadu let, kdy se učil i od původních puškařských mistrů. „Tehdy jsem byl několikrát i na mezinárodní výstavě IWA, kde, když jsem viděl tu úžasnou řemeslnou práci s kovem a dřevem, hrozně mě zajímalo, jak to dokázali. Takže se znám s řadou puškařů. Jsou to všechno starý pánové a někteří jsou už i po smrti.“ Velmi rád se od nich učil původní restaurátorské postupy. „Sdílnost je ale malá a jsou i někteří, co si vzali svá tajemství s sebou, když odešli.“ Každé poškození je jiné a vše si musí pečlivě nastudovat, než se pustí do práce.

Marcel Špeta.Zdroj: archiv Marcela Špety

Focení se k restaurátorství velmi náramně hodí, když například potřebuje svou práci prezentovat. „Fotím to i pro mého kamaráda Lukáše Kubiše, který je licencovaný puškař. Má to taky jako hobby, ale například vyrábí lovecké zbraně hlavně pro rakouskou klientelu. Takže kromě divoké přírody fotím i ty naše práce, aby to vypadalo trošku hezky,“ směje se. Tím že k tomu má vztah, tak ví, jak pušku nafotit, aby podle jeho slov hezky z fotky „vystoupila“ a nepůsobila nudně.

Fotografie Marcela Špety.Zdroj: Marcel Špeta.

„K fotografování jsem se dostal, když asi v roce 2004 Nikon přišel s modelem D70S. Což v té době byla velice populární a na svou dobu kvalitní zrcadlovka.“ Když si fotoaparát koupil, výsledek jej natolik příjemně překvapil, že se tomu začal věnovat dál. „Najednou jsem se nemusel máchat ve výbojkách a pracně fotky vyvolávat, nebo to řešit přes fotolab. Hodně mě to chytlo.“ Navíc měl díky své práci k digitálním technologiím úzký vztah.

Liška.Zdroj: Marcel Špeta

Zůstal věrný Nikonu a postupně přicházely další modely a vybavení, s kterými přišly první foto výlety do přírody, kdy se například kolikrát trmácí ve tři ráno na stanoviště, aby se stihl připravit ještě před začátkem dne. Když ukazuje snímky jednotlivých druhů ptáků, co nafotil, neváhá je z hlavy určit i v latinských názvech. „Zjistil jsem, že fotit naši přírodu je daleko těžší než například někde v Africe či Jižní Americe, protože je tady všechno tak plaché, že když někam jdete, tak to před vámi okamžitě zdrhá.“

Srnec.Zdroj: Marcel Špeta

„Volavku tady na Berounsku, k té se dostanete nejblíž tak na sto metrů.“ Takže mnohdy používá maskovací stan s kombinací s teleobjektivy. „Často fotím v extrémních jak světelných, tak meteorologických podmínkách – ráno, večer, zima, vedro, déšť,“ směje se. Taková foto výbava se pak nejen trochu prodraží, ale i pronese. „Když jsem byl třeba loni ve Finsku v Kalerii na medvědech, táhl jsem s sebou batoh se 17 kilo foto výbavy.“

Medvěd.Zdroj: Marcel Špeta

Přípravy na takový foto výlet trvají i několik měsíců. „Všechno si musíte nasmlouvat, zjistit si nejlepší čas a trochu nastudovat, jak a kde takový medvěd žije, jeho zvyky a chování, a kdy je nejlepší tam jet.“ Podzim byl tak nejlepším obdobím i kvůli barvám okolní přírody. Dostal se tam nakonec koncem září, kdy vyjel do Kuhma blízko ruských hranic. „Tam jsou připravený na různých stanovištích sady krytů, kam si vlezete a čekáte.“

Rosomák.Zdroj: Marcel Špeta