Do školy v Teplýšovicích nastoupila v roce 1991. V době, kdy začínala, učili v Teplýšovicích dva kantoři, kteří měli žáky ve čtyřech ročnících. Spojené byly první se třetí třídou a druhá se čtvrtou. Do páté třídy pak už děti jezdily do Benešova. Přišla ale doba, kdy se malotřídka stala dokonce jednotřídkou s pouhými šestnácti dětmi. Tehdy dlouhodobě onemocněl ředitel a následující rok, v roce 2002, jeho funkci Charlotta Kurcová převzala. V tu dobu se také sjednotily do jediného subjektu škola se školkou.

Škola si prošla nelehkou dobou, ale pak se pozvolna začaly počty žáků zvyšovat. Nyní jich má dokonce tolik, že už další ani přijímat nemůže. „Už jsme kapacitně na hraně několik let,“ potvrdila ředitelka, podle které je malotřídka kouzelná právě tím, že je v ní málo dětí. „Když už jich je hodně, třeba pětadvacet ve dvou ročnících v jedné třídě, je to špatně. Ideální je tak dvacet žáků,“ doplnila svou zkušenost.

Lukáš Kundrat.
Lukáš Kundrat: Kreslení je pro mě vášeň i sebevyjádření

V Teplýšovicích nyní učí tři třídní učitelé a další pedagogové na částečné úvazky. Na starosti mají celkem 48 žáků v první až páté třídě. „Za těch šestatřicet let praxe jsem bez dvou jen na malotřídní škole. Něco jiného už si ani nedovedu představit,“ přiznala.

Většina lidí si ale naopak neumí vůbec představit, jak je možné, že malotřídní škola, kde se při jedné hodině mísí mladší žáci se staršími, vůbec funguje. Pro zkušenou pedagožku je to ale běžná,i když svým způsobem pokaždé trochu jiná každodenní rutina.

„Důležitá je příprava na hodinu. Od toho se všechno odvíjí,“ vysvětlila, ale odmítla zjednodušení, že jedné skupině dá písemné úkoly, aby nerušila druhou, s níž si povídá. „Už od první třídy jsou u nás děti zvyklé pracovat kolektivně a navzájem se nerušit. Některé jsou sice trochu hlučnější, ale ty si druhé děti dokáží usměrnit,“ přiblížila taje chodu malotřídní školy.

Sochař a kameník Vladimír.
Už čtvrt století tráví sochař a kameník Vladimír na příbramské dialýze

Charlotta Kurcová je kromě ředitelky také matkou Tomáše, kterého zná široká benešovská skautská obec pod přezdívkou Šůgr. I ona sama prošla skautem a jeho zásady si, jak přiznává, podvědomě přinesla i do učitelské praxe. Třeba vštěpováním odpovědnosti za své činy, za své vzdělávání.

„Děti by už odmala měly vědět, že se učí pro sebe, ne aby byli spokojeni jejich rodiče. Snažíme se to tak propagovat, i když někteří rodiče to mají nastavené tak, že jediná cesta vede přes výborné známky. Naštěstí u nás na vesnici se s takovým přístupem příliš často nesetkáváme. Takovým rodičům totiž často uchází, že dítě nemůže dosáhnout na samé jedničky, protože je výborné v něčem jiném. A v tom je potřeba ho podpořit,“ poznamenala ředitelka ZŠ a MŠ Teplýšovice.