Předchozí
1 z 9
Další

Antone Kom: V Čechách se cítím svobodnější

Antone 'Tony' Kom žije v České republice už dvanáct let, usadil se tu a založil rodinu. Rozhovor probíhal v českém jazyce, a až za chvilku se dalo všimnout lehkého anglického akcentu v jeho naprosto výborné češtině.

Antone Kom.Zdroj: Deník / Radek Kaša

„Cítím se být půl Čechem a půl Američanem,“ říká a vysvětluje, že krom prostředí to je hodně i o tom, jaký jazyk se stává dominantním. Pro něj je to teď čeština, i když se snaží na své děti mluvit i anglicky. „Přátelé a rodina v Americe mi občas řeknou, že začínám mít v angličtině český akcent,“ směje se.

Rodina se zúčastnila sázení ovocných stromů na Třešňovce.Zdroj: archiv Antone Koma

V USA pracoval pro poradenskou firmu. Jeho zaměstnání bylo velmi náročné na cestování a domovem mu v podstatě byly motely po celých Státech. Záleželo na délce projektu, většinou v řádech několika měsíců, kdy musel alespoň jednou týdně cestovat třeba do Bostonu či Kalifornie. Za nějaký čas ho napadlo, že by takovou práci mohl dělat kdekoliv na světě. Své sítě rozhodil po mezinárodních firmách od Sydney, přes střední Evropu až po Londýn a přišla mu nabídka od americké společnosti, jejíž dceřiná pobočka sídlí v Praze. Tehdy se psal rok 2008. Do hlavního města se vydal sám bez jediného českého slůvka. V nové práci měl ale možnost navštěvovat kurzy češtiny. Poté se i sám zapsal na intenzivní tříměsíční kurz češtiny na Karlově univerzitě. Po roce se v Budapešti potkal se svojí budoucí ženou Lenkou, která v tu dobu také žila v Praze. Usadili se v Berouně.

Rodina Komových.Zdroj: archiv Antone Koma

Život tady je podle Tonyho svobodnější a Čechy vidí jako fajn a velmi hodné lidi. „V Americe rádi říkají, jak je to nejsvobodnější země na světě, ale já to cítím jinak. Za těch dvanáct let, co tu žiji, jsem se s policií potkal snad jednou nebo dvakrát. Ve státech jsou časté kontroly běžné. Dát si drink na ulici nepřipadá v úvahu. A úplně zapomeňte, že když jedete na nějaký výlet, aby si mohl spolujezdec otevřít plechovku pivka. Otevřít si láhev alkoholu v autě bych ve Státech nedoporučoval, pokud nechce dostal mastnou pokutu,“ vypráví. Občas ale žasne nad českou divokostí, někdy až agresivitou, za volantem. V Americe mu přijdou řidiči a řidičky slušnější. „Ale taky mi to občas ujede,“ směje se.

Práce sládka.Zdroj: archiv Antone Koma

Tony je vášnivý vařič piva a má domácí pivovar Koma. Pivo vaří ve vlastním třicetilitrovém varném systému. Sám také rád navštěvuje degustace piva a už čtyři roky pořádá soutěž domovarníků Prague Homebrewing Competition. „Začali jsme tenkrát v BeerGeeku v Praze. Majitel nás hodně podporoval, i proto, že má také vlastní domácí pivovar,“ popisuje zrod pivního degustačního festivalu. Letošní ročník museli ale kvůli pandemii vynechat.

Příprava vlastního piva.Zdroj: archiv Antone Koma

Zkušenosti a poznatky Tony sbírá návštěvami jiných rodinných pivovarů, kde se rád setkává s tamními sládky. Jako je například majitel plzeňského pivovaru Raven, kterého zná osobně, a už dvakrát jím byl přizván k vaření. Pivařské řemeslo studuje i z tak trochu vědecké perspektivy, kdy navštěvuje senzorické semináře pořádané Výzkumným ústavem pivovarským a sladařským Praha. Jde o disciplínu, která studuje vady a cizí chutě a vůně v pivu.

Tony během návštěvy v plzeňském pivovaru Raven.Zdroj: archiv Antone Koma

„Konkrétní značku oblíbeného piva asi nemám, ale mám rád určité druhy piv. Jako jsou světlá anglická piva [známé více pod názvem „ale“ či „ipa“, pozn. red.]. Samozřejmě český ležák – hodně mám rád piva z hostomického pivovaru. Ze zahraničních pak německé nakuřované pivo z pivovaru Schlenkerla v Bamberku, to je docela pivní zážitek,“ zamýšlí se a doplňuje i belgická piva s typickou kyselou chutí, která se vaří s ovocem za tzv. spontánního kvašení. Zmiňuje pivovar Wild Creatures na Moravě, který také navštívil, jež se této metodě vaření věnuje. „Tohle pivo není pro každého, ale mě přijde velmi zajímavé,“ uzavírá.

Příprava na degustaci.Zdroj: archiv Antone Koma

Když přišla řeč na Vánoce, srovnávalo se, jak se svátky slaví u nás a jak v Americe. Zmínil i blog své ženy, ve kterém Lenka Kom popisuje rok života v Americe včetně amerických Vánoc. „Moc se mi líbí české tradice. Oproti těm americkým jsou určitě méně komerční, ale taky se to sem už docela valí,“ vidí hlavní odlišnost. S pobavením mluví o přípravě dárků pod stromeček, která je mnohem akčnější v Čechách, kdy se musí použít jistá kreativita ve smyslu zabavení dětí. Kdežto v Americe jdou děti spát a dárky si rozbalí až druhý den na Boží hod vánoční. „Je na to tedy vetší klid a více času,“ směje se.

Se synem.Zdroj: archiv Antone Koma

Co se týče zvyklostí, těch mají ve Státech podstatně méně. O to víc se mu ty české zamlouvají, ať už jde o lití olova, krájení jablka či pouštění skořápek vlašských ořechů se svíčkami. Oceňuje, že se tyto zvyky nevytratily.

S dcerou.Zdroj: archiv Antone Koma