KOMENTÁŘ: Sport po koronaviru? Egoisté nevydrží. Vyhrají srdce a pochopení

Profesionálové musí slevit ze svých finančních požadavků. Společnosti, jindy hrdě podporující sport ve své lokalitě, totiž samy začaly v mnoha případech bojovat o přežití. Podpora sportovní činnosti v blízké budoucnosti tak zkrátka nebude v popředí klíčových firemních dokumentů. Pokud klub pochytil tuto jistou variantu v zárodku, přežije. Byť za výrazně omezenějších podmínek. Jistě, u šťastných kusů se tak nestane, ale těch – takzvaně vysmátých – bude poskrovnu.

Co se týče amatérského sportu, který často organizují lidé bez nároku na jakýkoliv honorář, zde je situace vlastně totožná. I v poslední vesnici v okrese, kde se kope fotbal pro zábavu, se bude počítat každý haléř. Ne vždy tomu tak v posledních letech bylo. Rozpočet na sezonu se bude lepit po tisícovkách. Často i tam, kde do míče kopnout umí a kde tedy nehrají totální prales. A nesmyslné placení hráčů ve vesnicích? Po restartu soutěží snad už jen zbožné přání těch, kteří tak ještě donedávna činili.

Dalším problémem, a dost možná tím největším otazníkem ze všech, je mládež. Nelze určit, kolik dětí se vlastně vrátí na sportoviště, jakmile to bude v plné míře možné. Z dvacetičlenného týmu v jakémkoliv kolektivním sportu jich může klidně polovina odpadnout. Nebude v silách žádného trenéra, aby objížděl paneláky a přesvědčoval rodiče i samotné dítě, že sport má smysl. I tady přežijí jen ti, kteří to se sportem myslí vážně. Potíž je, že z těch deseti dětí opustí sportovní svět v pubertě dalších pět. Z pěti pak vydrží hrát pravidelně dva.   

Ještě výraznější pomoc tak momentálně sport potřebuje právě od rodičů. Je na nich přemluvit své potomstvo, aby se po dvouměsíčním flákání znovu pustilo do sportu, který je zárukou dlouhověkosti a zdravého životního stylu. Ne každý rodič je přitom směrem ke svému dítěti tak ctižádostivý.

Epidemie koronaviru ale přeci jen dvě výhody ve spojitosti se sportem má. Zjistili jsme, jak moc je sport pro společnost důležitý a jak moc jsme na něm závislí. Okusování nehtů a čekání na prolomení koronavirové barikády je naštěstí pořád ještě součástí mnoha domovů. Druhou věcí je fakt, že se teď téměř přirozeně a samo ukáže, kdo sport dělá s láskou, aniž by na oplátku čekal plnou peněženku a obdiv. Egoisté nevydrží. Vyhraje ten, kdo má sportovní srdce.

Přestože miliony lidí sport milují, je to pořád jen a jen sport. Na řadě jsou nyní prostě a jednoduše důležitější věci, které se musí vzpamatovat. Sportovní planetu tak čeká jedna z nejtěžších zkoušek vůbec.

Matějů je doma. Kdybych se musel vracet do Itálie, měl bych strach, přiznává