Roušky a respirátory nejsou v lékárnách už několik týdnů, nicméně lidé s nimi do příbramských ulic vyrazili až třetí březnový týden. Od 19. března to je navíc povinné. Roušek je ale stále nedostatek. Stát v této oblasti selhal. A protože si lidé uvědomovali nutnost se chránit, tak přišla ke slovu pověstná lidová tvořivost.

Od poloviny března začaly roušky šít jedinci, spolky i nejrůznější organizace, které jsou kvůli koronaviru uzavřené. V manufaktury se tak změnilo Divadlo A. Dvořáka, Knihovna Jana Drdy, Centrum sociálních a zdravotních služeb města Příbram a další. Distribuci zajišťují většinou krizové štáby měst a obcí. Objevily se ale i případy, kdy si firmy nabíraly od lidí materiál na roušky, ty pak ale prodávaly ve svém internetovém obchodě, tak jako například v Březnici, zatímco roušky rozesílané krizovými štáby jsou zdarma.

Veřejnost poměrně rychle zastoupila úlohu státu a pomohla si sama. Nabízí se tak otázka, zda by se tento potenciál nedal využít i v jiných oblastech. Nabízí se třeba dálnice. Stát ročně postaví ani ne deset kilometrů těchto dopravních spojnic a neustále se mluví o tom, jak zoufale republice dálniční síť chybí. Po zkušenostech s výrobou roušek by se tak veřejnost mohla přesunout na dostavbu dálniční sítě. Zcela určitě by to šlo rychleji a rozhodně levněji, než doposud.

Online reportáž

Koronavirus v Česku