Cyklisté přijíždějí a kroutí hlavou. Pilská bývalo místo s krásným výhledem do krajiny, bylo až téměř turistickou atrakcí. Bylo to klidné, romantické a přírodě blízké místo. Dnes je hráz obehnaná a i mě při pohledu na ní jímá trochu smutek.

„Čemu má bránit ten ohyzdný beton?" zní první věta cyklistky, která si vyjela při prvním hezkém dnu na kole do Brdských lesů. Reaguje velmi typicky, protože neznám nikoho, komu by se tato „inovace" líbila. Účinnost vlnolamu nedokážu posoudit, ale Pilská stojí již roky a nikdy s ní nebyly problémy. Betonová hráz ani koupání a namáčení jedinců v pitné vodě nezabrání, stačí několik metrů a přístup k vodě podmáčenou trávou je volný. Jediným limitem je vaše svědomí nebo možnost pokuty. Jsou stále tací, kteří strach nemají a vůbec jim nevadí, že z kohoutků točí právě tuto vodu.

Přejeme si, aby všechno kolem nás bylo přírodní, nejlépe bio, vypouštíme koně Převalského zpět do Mongolska a přitom naší epoše vládne právě ten „ohyzdný" beton.

Lucie Suchopárová