Po nepovedeném prodeji 1. polikliniky následoval prodej tří objektů bývalých kasáren na Zdaboři. Ani toto výběrové řízení se však neobešlo bez problémů. Radnice se opět dopustila přehmatů, které tuto jednoduchou záležitost zbytečně zkomplikovaly. Tak jako v předešlém případě, tak i nyní za vzniklé problémy starosta města obratem obvinil soutěžící. O co tedy v tomto případě šlo?

Tím prvním a zároveň nejpodstatnějším problémem se ukázal samotný akt otevírání obálek. Právnímu zástupci firmy RIP, (RIP skončila jako druhá v pořadí) který se i se svědkem k otevírání obálek dostavil, přichystaly členky obálkové komise vskutku nemilé překvapení. S odvoláním se na zákon o ochraně osobních údajů odmítly ukázat zástupcům soutěžícího obsah vítězné obálky. Cestu z Prahy tedy vážili zcela zbytečně. Dnes se můžeme jen dohadovat, zda měli v takovém případě přivolat policii nebo povolat na své vlastní náklady notáře. Prostě to vzdali. Po příjezdu domů celou záležitost popsali a požádali Radu Města o vyjádření.

Vedoucí městské realitní kanceláře PhDr. Černá písemně potvrdila, že žádné údaje o obsahu vítězné nabídky nebyly svědkům předvedeny. Krom jiného se v uvedeném dopise též píše že, “ze zákona nelze dovodit nárok účastníků otevírání obálek na nahlížení do nabídek jednotlivých uchazečů“. Ano, i takto se dají kroutit paragrafy.

O pikantní rozuzlení se postaral sám starosta, když před takřka čtyřmi sty svědky prohlásil, že celá záležitost je jen výmyslem svědků a že to celé proběhlo úplně jinak. A jak z toho ven?

Jednoduše. Stačilo by jen přistoupit na to, co je jinde samozřejmostí, t.j. pořizovat z otevírání obálek videozáznam. Nestálo by to ani korunu a všem rejdům by bylo jednou provždy zabráněno. Proč se tomuto řešení radnice tak neústupně brání, na to by pan starosta Řihák a MUDr. Šedivý měli odpovědět sami.

Druhým problémem pak byla chyba v samotném zadání soutěže. V záměru prodeje se totiž píše, že k prodávaným objektům není zajištěn přístup. Tento údaj je silně zavádějící, neboť domy leží na parcele ministerstva vnitra o rozloze 10 tisíc m2, která ze dvou stran přiléhá k veřejným komunikacím, z nichž jedna patří městu a druhá obchodnímu centru a auta na tento pozemek i dnes zcela běžně zajíždějí. Ke zmíněné parcele ministerstva se navíc váže břemeno chůze i pojezdu, které dřívější starosta Příbrami ing. Ivan Fuksa koupil od ministerstva vnitra za 10.000 Kč na věčné časy.

A v čem je ten zakopaný pes? Je to prosté. S koupí objektů se získává věčné právo na používání zpevněných ploch, jejichž hodnotu lze vzhledem k jejich umístění odhadovat na 20 mil. Kč. Zamlčením tohoto interního údaje, který na internetu nenaleznete, byla uměle snížena hodnota prodávaného majetku na jeho zlomek.

Prakticky ihned po zveřejnění této nové informace se přihlásili další zájemci a cena začala narůstat o miliony.
MUDr. Šedivý vyzval zastupitele aby se “pochlapili a učinili přítrž těmto nemravnostem“ a tito se pochlapili. Nic nedbaje vzrůstajícího zájmu a dalších vyšších konkretních nabídek, prodali tři objekty, ve kterých lze zrekonstruovat okolo padesáti bytů včetně všech výše uvedených práv za 5,4 mil Kč.

A závěr? Namísto toho, aby se radnice snažila prodávaný majetek vychválit, a následně prodat co nejdráž, poctivé eso v ruce ukryla a namísto něj z rukávu vytáhla plívu. Vůbec se mi nechce věřit, že se tak stalo omylem, neboť žádný sedlák na světě není pitomý až tak, aby pomluvil krávu, kterou vede na trh.

Jindřich Vařeka jun.