To že se blížíme k cíli, nám nikdy nezapomene připomenout náš ovčák. Sedící vzadu si začne okamžitě lebedit, sotva zahlédne známá vrata. Nepřestane kňučet dychtivostí, dokud nezastavíme a nevypustíme ho na zatravněný dvorek. Pak skáče radostí, kterou nikdy neprojeví na žádném jiném místě. A to musím podotknout, že má možnost každý den uběhnout několik kilometrů v otevřené krajině.

Tenhle domeček po mých prarodičích má zřejmě pro něho stejné kouzlo jako pro nás, jeho páníčky. Za vraty na nás totiž vždy čeká nejen moře práce, ale i hořkosladké vzpomínky, soukromé ticho i veselý smích, odpočinek a volný čas strávený s rodinou, který nelze vůbec ničím nahradit.