Nové myšlenkové proudy, hlavně po Velké francouzské revoluci, přinášely prostému lidu další a další zrovnoprávnění. Po I. světové válce se lidé před zákonem stali rovnoprávnými. Z pohledu dneška chce se nazvat toto období obdobím blížícím se k ideálům svobody. II. světová válka všechno zvrátila a po třech letech polosvobodných následovala vláda jedné strany.

Nechci v tomto článku řešit, proč a z jakého důvodu došlo k rozpadu SSSR a porážce světového komunismu. Náhle jsme měli demokracii. Dát lidem demokracii jaká byla před II. světovou válkou? To by byl risk! Svobodný vzdělaný člověk, který se řídí svým vlastním rozumem, se hůře ovládá. Nepodléhá manipulátorům.

Blahobytem, který lidem poskytly státy euroatlantického prostoru, se státy ve své většině zadlužily. Zadlužily se natolik, že dluhy se staly nesplatitelnými.

V rozhovoru mi jeden vysokoškolsky vzdělaný člověk řekl: „Dluhy se nemusí platit." – Tento názor jsem slyšel od více lidí. To je pro mě něco nepochopitelného, neboť od dětství jsem slýchal, že dluhy se musí splatit. – Ten člověk, který toto vyslovil, pravděpodobně nepochopil, co se za tím skrývá.

V Tóře, tj. židovské obdobě Bible, je následující ustanovení: „Půjčí-li Žid soukmenovci, nesmí mu počítat úrok. Není-li tento dlužník-Žid schopen dluh splatit, musí věřiteli-Židovi až do své smrti sloužit." Není to něco jako novodobé nevolnictví?

A teď si to promítněme do zadlužených států. Dluhy se nemusí platit. Ani není žádoucí, aby se splácely. Tak je nutno vytvořit takové podmínky, aby se nemohly splatit, aby se platily jenom úroky. A máme na světě novodobé nevolnictví. Od otroctví přes nevolnictví k zadluženosti. Zadlužený stát, který bude schopen platit jenom úroky! Jeho obyvatelé nejsou svobodní, neboť musí pracovat, aby zaplatili úroky. Jak ďábelsky vymyšlené!!!!
Ještě k tomu vymyslet nějakou „zábavu": tak třeba škrty, reformy, těm ubrat víc, těm ubrat méně. A lidé takto zaměstnaní nepochopí, jak je s nimi hráno, kdo je ten, proti němuž by se měli postavit. Zatím jenom protestují, někde i dost divoce. Konkrétní cíl nemají. Nemají vidinu nového lepšího uspořádání. Jiří Kolář, Zbenice