Slavit Velikonoce nám ale vlastně nikdo nezatrhnul. Holt se stejně jako loni musíme obejít bez řehtání a koledování. To se ale přece dá přežít.

O tradice se nebojme. Určitě na ně za pár let nezapomeneme. Musíme doufat, že se pandemie ze světa začne vytrácet, aby se zase točil, jak má. A až nám všechno zase dovolí, tak si velikonoční svátky určitě užijeme o něco víc než dříve. Budeme si vážit toho, že můžeme.

Takže i letos setrváme doma. Navaříme a napečeme dobroty, nakoupíme čokoládová vajíčka a zajíčky, vyzdobíme byty a domy. Pomlázky použijeme doma a nebudeme chodit k sousedům ani k příbuzným. To se dá zvládnou, ne? A Velikonoce jsou zachráněny!

Vždyť přece tyhle svátky nejsou o tom, kolik lidí navštívíme, ale o tom, že přichází jaro. Kristus vstal z mrtvých a s ním se nenechala pohřbít pravda. Všude se rodí mláďata a po dlouhé nepříjemné zimě začíná být znovu veseleji. To jsou Velikonoce a stojí za oslavu v každé době.