Nikdy nezapomenu na „znalecké" pozvednutí sklenky od hořčice, jeden košt a pětiminutové převalování moku v ústech ze strany na stranu jednoho dávného známého. Následovalo uznalé pokývání, že jsme vínečko dobře vybrali. Známý zcela přesně určil ročník vína, snad si troufl prozradit i svah a jméno vinaře. To už jsem se v duchu válela smíchy, když jsem si vzpomněla, jak před znaleckou návštěvou naléváme do originál lahve víno krabicové.Legrace přece musí být.
Také bych naletěla. V mém případě není na hodnocení čas. Jeden doušek ihned cítím v nohách. A to i Svatomartinské. Už jste někdy slyšeli o tom, že indiáni Severní Ameriky a Japonci mají nižší toleranci k alkoholu? Tak to jsem indián nebo Japonec.
Co se týká naděje vína? Vzhledem k metanolovým průšvihům je a bude určitě větší. A já přeji vínu jen samá znalecká ústa.
