Přechod z prázdninových kolejí do těch školních má zvláštní příchuť. Rodiče si na rozdíl od dětí značně uleví. Ono totiž pro zaměstnané rodiče v době prázdnin není vůbec nic úžasného z práce několikrát denně kontrolovat potomka, jestli si ohřál oběd, kam jde a co bude dělat, jestli splnil to, co ráno našel na vzkazu u snídaně. Zdaleka ne všichni si mohou dopřát několik společných pobytů u moře nebo na horách. Škola opět nastaví řád. Dětem i maminkám.
Nejsmutnější byl pro mě , coby školačku, poslední prázdninový večer. To se zase holky budou vytahovat, kde všude byly, jaký jim tam máma koupila hadříky a podobně. S tímhle já se fakt vytasit nemohla. Zato jsem měla docela pěkný zážitky z vesnice, kde mě a moje dvě sestřenice hlídala babička. Celej les okolo byl jen náš, a když se sjela parta kluků a holek ze všech koutů republiky ke svým babičkám, nemělo to konkurenci.
A tak všem, kteří museli trávit prázdniny převážně doma, připomínám, že nejobyčejnější zážitky jsou trvalejší než ty drahé.
