Také se vám stávalo, že učitel do minuty zjistil co neumíte, ale to, co umíte, už ho nezajímalo? Snad každý se setkává s tím, že při psaní dopisu narazí na slovo, ve kterém přesně ví jaké „i" či „y" má být, ale teď si sakra nemůže vzpomenout. Někdy nad tím mávneme rukou, jindy si s odpuštěním přijdeme jako blbci.

Vsadím se však, že není mezi lidmi člověk, kterého by nepotěšila trilogie Slunce, seno… a v ní proslule známá část, že samice se píše s „Y". Také jste se v této scénce poznali? Dokonce i já jsem si podle této scény zapamatovala vyjmenovaná slova po „M" jako: myslivec myslí, že mydlář mydlí myš mýdlem…

Nic se neděje, život jde dál a vědění člověka šťastným neudělá. Problém ovšem nastává, když se nás začnou ptát naše vlastní ratolesti. Zatímco my, rodiče, chceme po dětech jedničky, často sami neobstojíme s vědomostmi ani za lidovku.

Před pár dny jsem navštívila zverimex a při troše pozornosti jsem slyšela, jak vzduchem létají, kromě ptačího křiku, také všetečné otázky culíkatých dcerušek a ježatých synáčků. Jen málokterý otec či matka by obstáli v zeměpisu a přírodopisu. Musím konstatovat, že hůře na tom byli pánové, marná sláva. Jeden otec dokonce tak vehementně bojoval s nevědomostí, že se snažil dcerku neustále oslňovat novými exempláři rybiček a doufal (marně), že malá princezna zapomene, na co se ho vlastně ptala. Tento muž se však po chvíli vzchopil, neboť si všiml, že se už úplně neskrývaně směju a řekl. „Paní, jsem dutej jako bambus". Na odlehčení celé situace jsem mu jen letmo odpověděla: „Ano, škola nám vzala poslední zbytky rozumu".

Domnívám se, že z celé situace by mělo vzniknout nějaké ponaučení. Vypůjčím si tedy slova Napoleona Bonaparta, protože sama bych to lépe nevymyslela. „Hlupák má před vzdělaným člověkem velkou výhodu – je sám se sebou vždy spokojený".

No , Napoleone, doufám jen, že nedopadneme jako ti u Waterloo.

Dagmar Čerňanská