Jako cestujícího, který za svezení platí, mě to docela otrávilo. Řidič je ale už od pohledu dobrák, který by ani tomu, kdo ho pekelně nase…, neujel. Ta hláška, kterou vítá cestující, je podle něho asi psina.

Nechtěla jsem dělat dámu, kterou skolí každé sprosté slovo, tak jsem s lístkem v ruce šla tiše dál. A tam to bylo! Přímo vedle známého: Cestující jsou povinni se za jízdy držet. Cedule s radou: Nikdy nezadržuj větry, přes páteř se ti dostanou do mozku, odkud pak přicházejí nápady na ho…

Tak to už je síla. Snad ani ne pro to ho…, které má ve slovníku asi každý, ale pro tu radu. Řidič jedním vrzem velí cestujícím, ať se hezky drží madla, aby neupadli, a ať si hned uleví, když je bolí bříško, aby neměli tupé nápady.

Kdyby si dala říct i pouhá polovina lidí v plném autobusu, bylo by to strašné. V tak malém a uzavřeném prostoru… Pak by ale zase všichni měli skvělé nápady. Možná i řidič. A své cedule by si raději lepil doma v obýváku.