V neděli jsem sbalil kytaru, notebook a pomalu se chystal vyrazit naším modrým bleskem felicií na cestu. Červenými Vršky se v tu chvíli ozvala rána. Lidé vykukovali z oken a své hlavy vykláněli přes ploty.

U autobusové zastávky viděli stát felicii. No stát, ležet převrácenou na boku. Po chodníku nervozními kroky pochodoval zjevně její řidič. S telefonem u ucha a s cigaretou v ústech.

Řidič spěchal, ztratil pozornost a nárazem o Škodu Favorit se se svým vozem převrátil na bok. Na určené místo tak dorazil o dost déle, než plánoval.

Bydlím nedaleko přípojky na Prahu. Sanitky kolem našeho domu spěchají zachraňovat životy každý den.

Kdyby jsme my, řidiči spěchali méně, neubylo by také houkaček u našeho domu? V neděli to byly pomačkané plechy, na to, co by mohlo následovat příště, snad ani myslet nechci.