Když už mě nebaví převalování v posteli, tak tedy v klidu vstávám. Hážu na sebe jen něco lehkého, opláchnu se a usedám k připravené snídani. Kakao, čerstvé obzvláště vypečené rohlíčky, máslo, džem, vše je na svém místě.
A pak to teprve začíná. Jdu k rybníku, do lesa, sportovat, prostě jdu se bavit. Jak ten den rychle utíká. Ale je tu přeci hned další a pak další.
Tolik pohody a klidu si prostě musí vychutnat každý takový lenoch, jako jsem já. Ne sakra, takto už to dávno není.
Vysvědčení už nedostanu, prázdniny na chalupě mě nečekají.
Všechno je jinak a já si té pohody tenkrát tak málo vážil. Od pěti mě budí to hnusné světlo, ptáci nechutně řvou a nedají se odehnat. Je mi vedro, už nemůžu usnout.
Za chvilku zvoní odporný budík. Jsem nevyspalý, rozlámaný, ani se nemohu pořádně rozkoukat.
Teď se rychle obléct, umýt a zase do práce. Konec toho je v nedohlednu. Už nepomůže ani emigrace do Řecka.
Nesnáším rána.
