Abych pravdu řekl, nedovedu si představit, že bych vedl podobný život. Bylo cítit, že David se uzavřel někam hluboko do sebe a realita pro něj téměř přestala existovat. Něco jako myšlenka z filmu Matrix, jenomže v opačném gardu. S veřejností už se moc nekontaktuje. Jakoby ji vůbec nepotřeboval. Jeho práce navíc také nevyžaduje styk s lidmi. Připadalo mi, že i když se spolu bavíme o konkrétních věcech, pořád v duchu myslí na automaty a představuje si seřazené symboly na válcích.

Upřímně by mě zajímalo, jaký osud asi čeká na tohoto muže. Vždyť takovýhle životní styl se přece nedá dlouho vydržet. Jenom o tom přemýšlím a propadám sám drobným depresím. Kam zmizely jeho hodnoty? Co se stalo s jeho city? Snad úplně všechno je potlačené někam hodně ke dnu.

Na špičce ledovce je potom obrovská touha, vášeň a láska ke hře. Pozastavuji se nad tím a mám velmi zvláštní pocit.