Do té doby jsem to místo znala jen z vyprávění kolegy. Bylo ještě krásnější, než jsem si představovala. Někdo mi do ruky vrazil dalekohled a já měla možnost poznat na vlastní oči, že to, co se v dálce houpe na hladině, není jen obyčejná divoká kachna, ale že je to polák chocholačka. Svým zjevem si opeřenec své skvělé jméno zaslouží. Ale nejsem žádný odborník. Spíš přírodní čumil a obdivovatel.

Nechyběly mi tu ani stánky ani restaurace. Postačila svačina z domova.

A teď to vypadá na konec pohádky. Okolí jednoho z padrťských rybníků má být volně přístupné pro veřejnost. To je značně zarážející. Jako by si tu někdo z mocných chystal pelech.

Doposud na tato místa chodí spíš ti, kteří touží po klidu, nadechnout se, obdivují a ctí. Pokud bude někdo chtít z tohoto místa jakkoli těžit z návštěvníků ve svůj prospěch pod záminkou něčeho rádoby bohulibého, udělá velkou chybu.