Komu se nelíbí podzim, ať se štípne. „Tohle období má něco do sebe,“ říká milá paní při venčení své letité fenky, kterou můj pes ve svých nejlepších letech vždycky dokáže donutit k běhání. „To je divný, ona sotva jde a jen co potkáme vás, tak dokonce běhá. To nechápu,“ kroutí hlavou žena a s tajemným výrazem v sobě neudrží nával podzimní euforie: „Miluju podzim. Je tak nějak, jak bych to řekla, krásně smutnej, nemyslíte? Dcera mě nechápe, že prý je nejkrásnější jaro. Na podzim ale nemá.“
Je to tak. Podzim je melancholie. Kdybych měla sklep, už bych do něj snášela zásoby na zimu. Voněly by tam jablka, do toho by zase po svém zavánělo kvašený zelí a v regálu by se řadily krásně barevný a výborný zavařeniny. Jako kdysi u babičky.
Každý to samozřejmě prožívá po svém. Někdo si záměrně v tuhle dobu bere dovolenou a zrovna mě napadá, jak krásně musí být třeba v Roháčích… No a někoho přepadá smutek z odešlého léta, na které se vlastně celou zimu těší. Říká, že bude zas půl roku tma. Ale to přece tak není. Nejhorší tma je ta v nás, která zatemní pohled na všechno kolem.
Atak nesmutněte… Přehlížejte stohy vánočních figurek v obchoďácích. Nenechte si vnutit myšlenku, že Vánoce jsou za rohem. Mávněte rukou nad touhle masáží, vždyť nás nemusejí dostat do kouta a vytahat všechny naše peníze. Otevřete oči a choďte častěji do lesa. Tam se všechno lidský trápení zmenší na půl. Nebo máte jiný nápad?
