Všichni jsme přesvědčeni, že se snažíme, leč nám síly stačí, abychom byli milí, laskaví, ohleduplní, úspěšní a bohatí. Jenže tyhle charakteristiky skloubit tak, abychom z toho vyšli s čistým štítem, lze jen obtížně a dokáže to málokdo.

Chudí mají problémy s tím, za co koupit chleba, bohatí se nemohou rozhodnout, zda cestu kolem světa vezmou od severu, či začnou směrem na jih. Obě varianty jsou smutné. Která je ve své podstatě smutnější, těžko říct. Když tam bude někde láska, pak ta smutnost bude veselejší. Jisté je, že s milionem v kapse se asi žije teoreticky snáze než s děravou kapsou. Kdo z nás ale ten milion má?

Není lepší se podívat do nebe a najít pravdu? Tedy do míst, odkud na nás shlíží pan prezident Havel. Prezidentem byl, je a zůstane. Každý mu tak říkáme. Dnes jsme se s ním rozloučíli, budeme myslet na jeho ráčkování, krátké nohavice, plaché pohledy, paní Dagmar i nechutnosti kolem knihy přeslavné spisovatelky, která se před pár týdny dotýkala nás všech tak, že jsme byli zhnuseni. Naštvalo nás a zarmoutilo zároveň to, že se někdo nechová fér k tomu, jenž se choval férově vždy.

Zkusme se tedy zamyslet nad poselstvím pana Václava Havla, které lze shrnout do jeho slov: Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Tuhle větu v různých podobách bychom si měli opakovat často. Pak bychom byli k sobě milí nejen o Vánocích, kdy si mnozí hrajeme na pospolitost, milost, štědrost, laskavost.

Vážení a milí čtenáři, odchod Václava Havla je tak trochu symbolický. Jako by nám při svém předvánočním odcházení chtěl naznačit, že bychom se měli na svět dívat častěji pozitivním pohledem. Ne tím negativním, temným, černým. My jsme se totiž naučili na všem nejprve vidět to špatné, chybné, pochybné. Ale na svět se lze dívat nejen pesimistickým pohledem, můžeme zkusit na kolem nás vidět nejprve to příjemné, milé, krásné. Zkusme to, ono to opravdu funguje.

Václav Havel definitivně zamířil k nebi. A my pomalu míříme k Štědrému dni. Života běh je takový. Čas nezastavíš. Ať je, milí čtenáři, pro vás ten zítřek opravdu štědrý. Ne jen množstvím dárků pod stromečkem, ale především myšlenkami, pocity a atmosférou, kterou kolem sebe rozvíříte. Tedy tím opravdovým Štědrým dnem. A zkuste si vzpomenout na slova Václava Havla, který by nám vše jistě zopakoval. Ta slova by mohla znít třeba takto: „Přátelé, nenávisti a zla kolem je habaděj. Zapomeňme na ně, jsou zbytečná. Podívejme se na svět skrz tu pravdu a lásku. A zkuste to přes srdce, které vám posílám.“

A já vám do nadcházejících dnů přeji od srdce prostě jen to obyčejné: Ať je nám všem fajn.

Autor je šéfredaktorem Deníku region Střední Čechy + Praha

jiri.macek@denik.cz