Nedivím se všem, kterým je při pohledu z okna smutno. Ono to všechno má daleko hlubší význam, než se zdá. Když člověk někde žije rád, je to třeba právě kvůli těm stromům. Z jejich náruče se zrovna v tomhle období ozývají neskutečné zpěvy. Jen pozorovat kosa, jak si probírá peří, je překrásný a hřejivý pocit. Už jen kvůli pohledu z okna kuchyně se z vaření večeře stává soukromý obřad. …A najednou koukáte do prázdna.

Bohužel nebo bohudík jsme se narodili do doby revitalizací a rekonstrukcí. A to jsou vlny, které s sebou smetou nejen vzpomínky na mládí a místa, kde jsme dováděli nebo randili, ale hlavně letité stromy. Prostě jsme se trefili do doby proměn, jak si to naše doba žádá. My a naše láska ke starým stromům jsme museli ustoupit pěším zónám a následné úpravě zeleně. Co je úředně psáno, je i dáno. Dendrolog zavírá lidu ústa. Stromy jsou přestárlé, ne – li dokonce životu nebezpečné, jejich kořeny narušují veškerý systém pod zemí. Chcete to tu mít hezký? Tak lidi mlčte. Ač to každý rozumný člověk nakonec pochopí a smíří se s planinou, každodenní návrat domů prázdnou ulicí je opravdu k pláči.