Telegramy měly, bůhví proč, velmi špatnou pověst. Příjemce obvykle upadal do mdlob, když pošťák s telegramem zazvonil u dveří. Vždyť jaká jiná zpráva než špatná tolik pospíchala, že ji bylo třeba poslat telegraficky, zvednout doručovatele ze židle a vyhnat ho na pochůzku za každého počasí.

Abychom telegramům ale jen nekřivdili. Dozvídali jsme se z nich o narození potomka, o úspěšně dokončené škole, ale také jen prosté sdělení, že nás kdosi přijede navštívit. To ovšem mohla být také ne moc dobrá zpráva. Záleželo na tom.

Za špatné, ale ani za dobré, zprávy ovšem telegram nemohl. Jeho historický význam spočívá v rychlém předávání zpráv. Přispěl tak ke zmenšení světa a stal se základním kamenem globalizace. Jevu, který ještě neměl dnešní hanlivý nádech a vzbuzoval naději na lepší zítřky.

Od 1. dubna se tedy bez něj budeme muset obejít. Je to ale naštěstí loučení bezbolestné. Máme telefon, dokonce mobilní, a na přečtení textové zprávy znalost teček a čárek nepotřebujeme. Smutní snad budou jenom skauti, kteří si jimi sdělují oddílové tajnosti. Ale to mohou vlastně dělat i dál. Jen jim to už nepomůže k místu na poště či na železnici.

Stojíme ale nyní před vážným problémem. Totiž naučit babičku přijímat textové zprávy nebo alespoň „zvedat“ mobilní telefon.