Dole se stroj obvykle na delší dobu zastaví a nastane porucha. Proč zrovna já, zoufáte si. Hledáte nářadí, nemáte ten správný klíč. Řešení se ztrácí v mlze. A člověk, údajně nejchytřejší tvor na planetě, si najednou neví rady. Co dříve bylo samozřejmé, najednou není. Není práce, není zdraví, se sníženým rozpočtem chybí vnitřní klid a zavládne strach. Rozčilují ho zprávy, televizní program, blbá nálada mezi lidmi. A to je začátek totálního konce.

Buďto si milý človíček, který to se světem myslí dobře, může „hodit mašli", nebo začít znovu. U sebe v hlavě, mít se dál i se svými neúspěchy rád. Najít znovu to, co roky kvůli zaneprázdněnosti přehlížel. Mělo by se dostavit poznání, že všechno zlé je potřeba kvůli novému začátku a brát to jako znamení k dalšímu kroku.

Zvyknout si na to, že všechno šlape, je jednodušší, než opak. Je to jako když dítěti seberete dudlík, hračku, když mu nastanou školní povinnosti, když se musí vyrovnat s tím, že už se nebude jen mámě houpat na klíně. A my dospělí jsme zřejmě rozmazlenější než malé děti.

Nový rok se blíží a s ním i další naděje. Naděje na dobrou práci, na uzdravení, na nové přátelství, na svoje poznání a prozření, že k žití stačí základní potřeby a že peníze a moc nám nesmí vládnout. Ten starý rok, kdy se nám nic nedařilo a nic nevycházelo, by neměl skončit zmuchlaný v koši. Je přece taky náš a dovedl nás až sem. A to přece není málo!