Osudného dne ale měli volno a Tomáš zajel za Matějem pro radu. Kvůli autu; zdálo se mu, že od zadní nápravy se ozývá podezřelé klepání. Vydali se proto na projížďku, aby se zaposlouchali a poradili, v čem by mohl být problém.

Když po chvíli museli neplánovaně zastavit, nebylo to kvůli závadě. Přišel boj o lidský život. Přijeli totiž k místu, kde muž spadl z kola. Náhlá zástava oběhu. To se však od někoho ze svědků, kteří volali na linku 155, dozvěděli až posléze; původně viděli cyklistu v bezvědomí, který nedýchal. Na počátku proto přistoupili k manipulaci s maximální opatrností; předpokládali, že ho mohlo srazit auto.

„Bez zahájení resuscitace by byl takzvaně bez šance,“ zhodnotili situaci záchranáři. Pokusy o oživení byl opravdu boj. Zvlášť když se oba muži mohli spolehnout jen na své ruce a zkušenosti; záchranářský monitor a kufr s vybavením u sebe neměli. V oživovacích pokusech pokračovali až do příjezdu kolegů ve službě. Jejich posádky v resuscitaci pokračovaly – a také pacientovi podaly nezbytnou medikaci.

Trvalo dlouhé desítky minut, než se to podařilo: nepřímá masáž srdce společně s výboji defibrilátoru vedly k obnovení srdečního rytmu. Následoval letecký transport pacienta do motolské nemocnice. Kdyby však na začátku chyběla kvalitní včas a zahájená resuscitace, události se nejspíš vyvíjely jinak. O „druhé šanci“ by už záchranáři nejspíš nehovořili…

„Musíme makat,“ přiblížil Matěj Zemek s odstupem, co mu na počátku proběhlo hlavou. „Podle oblečení a kola asi sportovec, není nejstarší,“ nastínil souvislosti, jež byly patrné na první pohled. Kolega Tomáš Popule připomněl ještě přispění třetího do party. „Těsně před příjezdem posádek dorazil ještě Béďa Kučera, řidič/záchranář, a pomohl se stlačováním hrudníku. Po příjezdu si to posádky od nás převzaly. Já jim tam ještě zůstal k ruce a pomáhal, s čím bylo potřeba dál,“ přiblížil situaci na místě.