Nyní jste úspěšná nohejbalistka, ale původně jste se věnovala fotbalu, ve kterém jste to dotáhla až do pražské Sparty, že?
Ano, začala jsem v osmi letech v Dobříši, v jedenácti jsem přestoupila do pražské Sparty, kde jsem prošla všemi kategoriemi. Strávila tam osm let a musím říct, že na působení v tomto klubu vzpomínám velice ráda. Vyhrála jsem zde s týmem několik mistrovských titulů, především tedy ty juniorské, prošla jsem si i reprezentacemi a za to vše určitě vděčím právě Spartě.

Ze Sparty jste se pak ale přesunula do Dukly, což je velmi pikantní přestup, nemyslíte?
Do Dukly jsem odešla hostovat v roce 2014. Zalíbilo se mi tam a o rok později jsem do týmu přestoupila. S Duklou jsem hned v prvním roce postoupila do nejvyšší ženské fotbalové ligy a musela jsem tedy nastupovat i proti Spartě, ve které jsem tehdy měla a nadále mám několik kamarádek, takže to bylo zvláštní, ale určitě to nemělo takový náboj, jako kdybych přestoupila do Slavie.

Za Slavii Praha nastupuje Veronika Pincová, která stejně jako vy vyrostla fotbalově v Dobříši. Znáte se? Byla mezi vámi nějaká rivalita?
S Verčou se známe jen tak od vidění, když se potkáme, tak se pozdravíme, ale to je tak více méně všechno. Určitě jsem proti ní několikrát nastoupila, ale jak říkám, Sparta a Slavia jsou na úplně jiné úrovni, tudíž ta rivalita byla hlavně v pražském derby.

Zatímco Veronika Pincová ještě ve fotbalové kariéře pokračuje, vy jste ji ukončila, proč?
Před třemi lety, už při působení v Dukle, jsem začala hrát zároveň nohejbal za pražské Vršovice. Zároveň jsem si v té době přivodila zranění kolene a po uzdravení jsem se rozhodla, že už s kontaktním sportem, jakým fotbal je, nechci pokračovat.

Zůstala jste tak pouze u nohejbalu, což se nakonec ukázalo jako správná volba, že?
Nohejbal, kterému se teď plně věnuji, jsem si vybrala především proto, že mě k němu vedl táta už od malička. Když jsme zjistili, že existuje ženská liga v nohejbale a je v Praze několik týmů, zkusila jsem si jít zatrénovat. Musím říct, že ač jsem nevěděla, do čeho jdu, vybrala jsem si snad nejlepší tým, jaký jsem mohla. Možná se to ze začátku zdálo všem jako krok zpět, když jsem přešla z fotbalu na nohejbal, ale já šla za tím, co mě dělá více šťastnou. A to je právě nohejbal.

V čem vás baví více než fotbal?
Asi jsem zjistila, že fotbal je pro mě moc kolektivní, že kolem sebe potřebuji méně hráčů (smích). Nevím, je to pro mě něco jiného. Navíc mě vždy od malička přitahovaly síťové sporty.

Na jaké úrovni je ženský nohejbal?
Ženský nohejbal je na stejné úrovni jak ten mužský. Tím nechci říct, že ženy hrají stejně jako muži, ale že české ženy a čeští muži patři mezi nejlepší nohejbalistky a nohejbalisty na světě.

Fotbal a nohejbal jsou odlišné sporty, přesto využijete něco z vaší předchozí kariéry fotbalové kariéry?
Člověk tam musí být pružnější, kope se jinak, více se musíte mazlit s míčem. Fotbal mi dal výhodu kopací techniky do hry v singlu a dobrého odhadu na balon, jinak disciplíny jako jsou dvojice a trojice nemají s fotbalem nic společného.

V loňském roce jste s Vršovicemi získala ligový titul. Jaký to byl pocit?
Sedm let v řadě teď v ženské nejvyšší nohejbalové lize vládly holky z Českého Brodu a nám se to loni dokázalo konečně přerušit. Byl to určitě jeden z nejtěžších a nejkrásnějších zápasů v mé kariéře.

Úspěchů máte mnoho, ale byl tohle ten největší?
Možná bych měla říct, že můj největší úspěch je třetí místo na mistrovství světa v jednotlivcích, kterého si určitě dost cením. Ale máte pravdu, za největší úspěch považuji právě již zmiňovanou loňskou výhru v lize.

Zároveň jste byla vyhlášena nejlepší hráčkou sezony, co to pro vás znamenalo?
Asi bych to ve výčtu dosažených úspěchů zařadila hned za ligový titul.

Nechybí vám motivace?
Motivaci mám stále velkou. Pořád je co zlepšovat, vyhrávat a obhajovat.

Jaké konkrétní cíle máte pro letošní sezonu?
Chtěla bych obhájit své loňské výsledky, ale to určitě nebude lehké, protože obhajoba je vždy těžší. Jinak dalším cílem pro letošní rok je dostat se do nominace na mistrovství světa, nechat tam všechno, co bude v mých silách a pokud možno zaútočit na medaili, to bych byla šťastná.