Brno českýma očima: Rekord, tajemný příslib a tradiční trápení

Ani tentokrát se žádný z českých jezdců nepřiblížil pódiovému umístění, na němž se naposledy objevil před osmi lety bronzový Lukáš Pešek. Ve třídě Moto3 dojel Kornfeil devátý. Ambicemi nabitý a poté zdrcený Hanika upadl a nebodoval. A Karel Abraham v MotoGP? Udržel za zády vítězného Lorenza a odjel plný počet kol. Kromě nového rekordu v návštěvnosti však v Brně oslavili alespoň „tajemný" příslib pořadatelství dalších pěti Velkých cen.

Zaseklá zatáčka

Vypadalo to tak trochu jako v památné a letos kulaté narozeniny slavící bitvě u Waterloo. Jenže Češi v její motocyklové verzi stáli v táboře obou armád, vítězů i poražených. Nejsmutnějším z válečníků byl Karel Hanika. Dva hromadné pády hned v prvním kole „moto trojek" přiměly traťové komisaře vyvěsit červené vlajky.

Dobře rozjetou partii, do níž vystřelil ze sedmého místa, direktivně přerušili, následně zkrátili, a v té opakované si sám ustlal na zemi, byť ho tam srazil brzdný manévr před ním jedoucího nemotory, Francouze Quartarary. „I napodruhé se mi na startu povedlo dobře se odpíchnout, ale v první zatáčce jsem se zasekl za dvěma soupeři, všichni mě brali zvenčí, a na další rovince se to zopakovalo. Hrozně moc lidí mne předjelo, i Kuba Kornfeil, a nemohl jsem s tím nic dělat. Stejně jako s následnou kolizí. Najednou se přede mnou ten Francouz zastavil! V houfu jezdců nelze uprostřed zatáčky dostatečně zpomalit. Takže jsem k pádu přišel jako slepý k houslím."

Na konci marné stíhací procedury odmávali smutného Haniku, který na Masarykově okruhu hned dvakrát zvítězil ještě v doprovodných závodech talentů v letech 2012 a 2013, na šestadvacáté pozici.

Soupeřem byla vlastní noha

Předem smířen s realitou, bez ambicí na body, jichž se mu nedostává, kroužil po domácím asfaltu v královské třídě MotoGP i Karel Abraham. Jednou to s úsměvem a bez bolesti odvypráví vnoučatům. A ukáže fotografii, na níž projíždí cílem těsně před Španělem Jorge Lorenzem!

Jen bude muset přiznat barvu. Že o zlomky sekundy nezachránil senzační vítězství, nýbrž rýsující se potupu. „Hodně dlouho se mi nestalo, abych byl v závodě předjet o celé kolo. Vnímal jsem podvědomě, že ho mám v zádech, že se blíží, a v hlavě si propočítával, jaké zajíždět časy, abych se udržel před ním. V žádném případě jsem ale kvůli tomu neriskoval, abych neupadl, a nohu si ještě víc neponičil. Navíc se jelo doma, kde si mi tradičně příliš nedaří, a nechtěl jsem končit předčasně. Tušil jsem, že mě možná ani nebude chtít předjíždět, protože by to pro Lorenza znamenalo zbytečný risk. Nepotřeboval tlačit na pilu. Kdyby chtěl, přefrčí mě na rovince, podá si mě v zatáčce, ale poslední kolo zajel o osm desetin pomaleji, než předchozí. To o něčem vypovídá."

Ve skutečnosti nebyli soupeřem Karla Abrahama ostatní závodníci v čele s Lorenzem, ale vlastní noha, a stále se stupňující, po celém těle rozlévající bolest. Když neseděl za řídítky, neobešel se bez berlí. A tak i poslední místo znamenalo výhru, alespoň nad zdravotním handicapem. „Cítil jsem na trati pekelná muka. Ukrutná při podřazování a v levých zatáčkách, kdy jsem se o nedoléčenou nohu opíral. Jsem naprosto vyčerpaný."

Kornfeil cíl splnil

Očekávání fanoušků o bodovaném umístění tak naplnil jen dvaadvacetiletý rodák z Kyjova Jakub Kornfeil, který cílovou šachovnici protnul se ztrátou pouhé sekundy a 42 tisícin na vítězného Itala Antonelliho. „Během tréninků jsme se trápili s nastavením motorky, a samozřejmě s tropickým vedrem. Což o to. Jezdec ho vydrží, nic jiného mu nezbývá, ale s motocyklem to bývá těžší, jeho výkon vadne. A proto deváté místo, poté, co jsem v kvalifikaci obsadil až dvacáté, není ostuda. Navíc jsem splnil i předvíkendový cíl, udržet se v první skupině."

Do Brna i příští rok?

U druhého nejlepšího výsledku Jakuba Kornfeila v letošní sezoně asistovalo 248 434 diváků. Míněno s tréninky a kvalifikací, což v součtu představuje historické maximum. A přírodní tribuny v lesích nad Brnem by se měly zaplnit i následující léto.

Symbolickým stiskem ruky stvrdila ministryně školství, Kateřina Valachová, s Carmelo Ezpeletou, šéfem promotérské společnosti Dorna, příslib, že tradice Velkých cen České republiky silničních motocyklů, nastartovaná právě před půl stoletím, neskončí. A pokračovat bude nejméně pět let.

Bohužel, bez upřesnění, kdo, kdy a rovněž jakým způsobem, uhradí obří dluh, který mají pořadatelé jak za letošní, tak loňský zalistovací poplatek. Na otázky novinářů nebyl prostor s odůvodněním, že na detailech se ještě pracuje. „Já sám uvěřím až poté, kdy se za rok vyskladní motocykly z kamionů, a rozjedou tréninkové jízdy," prohlásil až překvapivě skepticky Abraham mladší, syn spolumajitele Masarykova okruhu.

Takže jak? Opravdu je Grand Prix zachráněna?

Uvidíme.

David Soeldner