I když vše neprobíhalo tak, jak by si všichni představovali, nakonec vše dopadlo nad očekávání. Celý tým už je nyní v peruánské Limě, kde posádka doplnila Martina Macíka staršího. Šéf týmu se už delší dobu v místě startu závodu stará o technické záležitosti. Nyní jsou všichni pohromadě a natěšení na zítřejší pódium, které odstartuje velký závod.

Vraťme se ale k aklimatizačnímu pobytu v Andách. Ten měl za cíl připravit závodníky na extrémní nadmořské výšky, které je čekají v průběhu nadcházejícího závodu. Očekávané problémy ale přišly mnohem dříve, než jezdci a navigátor čekali. Už v letadle cestou do Cusca totiž všechny zúčastněné postihla viróza, a tak se v prvních dnech po příletu museli kromě nedostatku spánku a klimatického přechodu srovnat s nachlazením.

Po dnech úvodního relaxu a zbavení se všech problémů začala tvrdá práce. Několikakilometrové túry a boj s nadmořskou výškou, se kterou zápasili především Martin Macík mladší a František Tomášek. „Několik prvních dní v horách mě bolela hlava, bylo mi špatně od žaludku a byl jsem malátný. Po pár dnech ale naštěstí nepříjemné stavy ustoupily a síly se začaly vracet,“ popisuje navigátor František Tomášek.

Na druhou stranu byl rád, že takovou přípravu mohl podstoupit. „Je daleko lepší odbýt si tyto nepříjemnosti v klidu hotelového pokoje, než v plném nasazení v kabině kamionu,“ dodává.
Paradoxně nejméně problémů s nadmořskou výškou měl Jan Brabec, který vše absolvoval, jako nováček v týmu, vůbec poprvé. „Byl jsem sám překvapen, jak dobře jsem to zvládl. Od tamějších obyvatel jsem dostal pár tipů, jak zdolat výškovou nemoc. Například popíjením čaje z koky. Řídil jsem se jejich osvědčenými radami a udělal jsem dobře. Problém s aklimatizací jsem totiž téměř nezaznamenal,“ podotkl spokojeně Jan Brabec.

Vysokohorská příprava však měla kromě zmíněných nepříjemností samé klady. Nejen, že se jezdci kvalitně fyzicky připravili na to, co je v nadcházejících dnech čeká, ale dokázali si také psychicky odpočinout a ještě více utužit už tak skvělé vztahy mezi sebou.

„Naše pánská trojka, která spala v jednom hotelovém pokoji, tam u místních vzbuzovala lehký údiv. Ale my jsme naprosto spokojení, ten týden nám hodně dal. Srovnali jsme se po fyzické i psychické stránce a užili si opravdu hodně legrace. S Brabčákem jsme se tu definitivně sžili, s Františkem se kamarádíme spoustu let, takže pánská jízda, jak má být,“ popsal pohodu mezi členy týmu Martin Macík mladší.

Řidič kamionu Liaz, kterému celý tým neřekne jinak než Franta, byl potěšen také tím, že se spolu s kolegy dokázal odprosit od závodního napětí. „Díky tomu všemu jsme zahnali tíhu odpovědnosti a napětí, kterému se před Dakarem nevyhnete,“ dodává Macík.

Teď už ale je předzávodní napětí a také nervozita oprávněně zpět na svém místě. Big Shock Racing tým má totiž za sebou poslední technické přejímky Dakar tak může zítra odstartovat.