ON-LINE reportáž ke koronaviru najdete ZDE
„V momentální situaci je velice důležité pomáhat si navzájem,“ říká 65. hráč světového žebříčku.
Jiří, jak vznikla myšlenka, že prostějovští sportovci pomůžou nemocnici a svému městu?
Nápad vznikl u pana Černoška. Už od začátku se mi to ale zamlouvalo. V momentální situaci je velice důležité pomáhat si navzájem, protože tenhle problém můžeme vyřešit jedině společně, všichni lidé mezi sebou.
Leží teď na každém jednotlivci velká zodpovědnost?
Je potřeba, aby všichni respektovali stanovená opatření, abychom všichni táhli za jeden provaz a ne aby každý dělal něco jiného. Potom se ten virus dá těžko porazit. Je už všude ve světě a není to sranda. Každý den přibývají mrtví a nakažení a je potřeba to brát s velkým respektem.
Šek předáváte primátorovi Jurovi v prostorách tenisového klubu. Na centrálním kurtu jste třikrát zvedl nad hlavu trofej pro vítěze Czech Open. Je teď ideální možnost oplatit městu dlouholetou podporu?
Prostějov jako město ve mně již zanechalo obrovskou stopu. Přešel jsem sem ve dvanácti letech, kdy jsem šel do Prostějova za svým snem, stát se profesionálním tenistou. A nějak se mi to všechno naplňuje. Vyhrál jsem tady třikrát titul na turnaji, který byl vždycky velice silně obsazený. I to je jedna z věcí, na kterou jsem velice pyšný. Tohle jsou všechno faktory, díky kterým jsem se okamžitě rozhodl, že jsem nachystaný na jakoukoliv podporu, kterou můžeme městu nebo nemocnici dát.
Máte jako příbramský rodák již Prostějov ve svém srdci?
Uvidíme, co přinese budoucnost, ale rodina je se mnou tady v Prostějově. Máme tady rodiče od manželky, takže Prostějov v mém srdci zůstane navždycky. A ať to bude jakkoliv, vždycky budu tomuto městu vděčný.
Přišla neplánovaná pauza pro vás v ten nejhorší možný moment, kdy se vám na kurtech skvěle dařilo?
Hrál jsem dobrý tenis a měl jsem výsledky, je to velice nešťastné. Ale snažím se dělat věci, na které v sezoně není úplně čas. Snažím se pomáhat doma, věnovat čas rodince, se kterou nejsem v průběhu sezony až tolik v kontaktu. Já tomu říkám, že je to taková zkouška života po kariéře (usmívá se). Samozřejmě, je to relativně nuda, možnosti jsou velice omezené. Všechno je tak nějak ze dne na den.
Jak a s čím doma pomáháte?
Volného času mám hodně. Snažím se jej tedy nějak zabít nebo zužitkovat, takže dělám všechno možné, co mě napadne. Uklízím doma, vyklízím garáž, odvážím věci… Zkrátka činnosti, které by mě po čas kariéry ani nenapadly (usmívá se).
Je to na druhou stranu i příjemná změna?
Člověk jednou s tenisem skončí a pokud by nechtěl být jako chlap úplně k ničemu, tak se tyhle ruční práce nebo věci v domácnosti potřebuje taky naučit. Aspoň se podívám do jiného oboru a vyzkouším si věci mimo tenis. Myslím, že i pro hlavu je to fajn, že poznám i ten normální reálný život. A ne jen ten cestovní a tenisový. Třeba to bude ku prospěchu, třeba to nastartuje nějakou druhou vlnu mé kariéry. Tenhle stav není ideální pro nikoho, ale pokud na tom má člověk hledat pozitiva, tak si může nachystat nějaký plán B. Teď je času na přemýšlení hodně.
Jak vám aktuální stav umožňuje sportovat? Trénujete alespoň kondici?
Snažím se, když je počasí, jít ven si zaběhat nebo na kolo. O nějakou aktivitu se snažím každý den, ale ty možnosti nejsou tak velké, jako když člověk může normálně trénovat v halách nebo si může jít zahrát na tři čtyři hodiny tenis. Bohužel je to omezené, ale snažím se udržovat v kondici a v případě, že by se stal nějaký zázrak, tak abych byl co nejdřív nachystaný.
Coby profesionální sportovec nemůžete vykonávat své řemeslo, za které jste placený. Je v tomhle směru tenis specifický oproti jiným sportům?
Je to náročné, pro nás tenisy zvlášť, protože třeba fotbalisté pořád berou nějaký plat, i když možná nižší. Pořád ale něco vydělávají a mají nějakou jistotu. My tenisté jsme momentálně bez práce, bez jakékoliv aktivity. Nevíme, co bude za měsíc, co bude za půl roku.
Uklidňuje vás, že oproti hráčům mimo světovou elitu máte určitý finanční polštář?
Nějakou dobu jsem se pohyboval v padesátce šedesátce světového žebříčku, takže něco našetřeno mám. Je to fajn, že nemusím řešit úplně ty existenční problémy. Ale příjemné to není, to se všichni shodneme. Je potřeba tu krizi společně zvládnout a ten čas, kdy to opadne a vrátí se do normálu zase přijde.
Bude hodně tenistů řešit existenční problémy?
Tenis hraje spousta hráčů, těch, kteří jsou v žebříčku vysoko, se to až tolik nedotýká. Pro hráče, kteří jsou postavení níž, je to obrovský problém. Uvidí se, jak se k tomu postaví tenisové federace, jestli třeba hráčům přispějí, aby tenhle stav dokázali přežít. Ze dne na den jsme se stali nezaměstnanými. Stojíme na místě a čekáme. Já opravdu doufám, že to všechno brzo pomine a že to existenčně ohrozí co nejméně lidí.
Některé turnaje se posouvají, jiné se rovnou ruší. Mrzelo by vás přijít o jeden z vrcholů sezony Wimbledon?
Každý o to bojoval, aby se na grandslamové turnaje včetně Wimbledonu kvalifikoval, ale teď je situace tak složitá, že nikdo neví, jestli se ještě letos vůbec dostaneme na kurty. Já začínám být trochu skeptický, ale uvidíme, co přinese čas. Každý týden se to mění.
