S blížícím se létem nabírá triatlonová sezona na obrátkách. Třetí květnovou neděli absolvoval Tománek další závod v rychlém sledu. Tentokrát zamířil na sever od českých hranic do německého Lipska, kde si zazávodil v zajímavé atmosféře i prostředí. Organizátoři nachystali plaveckou část na 1,9 kilometru do zatopeného hnědouhelného dolu.

Krátké přípravné období mezi závody v Černé Hoře a v Německu bylo z Tománkova pohledu hodně o intenzitě a prahovém tréninku. „Cítil jsem se skvěle a očekával zejména dobrý cyklistický výkon, kterému absolvovaný trénink nasvědčoval. Jenže plán a realita mnohdy jdou proti sobě,“ nastínil stále ještě 35letý handbiker zdravotní komplikace, které ho potkaly den před závodem. Probudila ho totiž nevolnost a silné točení hlavy. Ihned identifikoval problémy s krční páteří, které vyřešily klid, límec a medikace v podobě svalového relaxantu.

Plavání bylo nakonec vzhledem k teplotě vody zkráceno na 1,5 km a dva okruhy. „Chladná voda mi nedělala na krk zrovna nejlépe, ale plavalo se dobře a po několika stech metrech, jsem vnímal již jen závod! Během druhého okruhu jsem se cítil skvěle,“ popisoval Tománek. Po výlezu z vodu se sice dostavila mírná nevolnost a točení hlavy, nicméně i tak dál pokračoval.

Jan Tománek na závodě v černohorské Podgorice.
Obrazem: Tománek odstartoval sezonu triatlonem v Černé Hoře

Na řadu přišla cyklistická část rozdělena na tři okruhy. Z kraje byla trať techničtější a pomalejší, postupně ale začala být rovinatá a zdánlivě rychlá. „Od prvního šlápnutí jsem cítil, že absolutní výkon tam není. Ono, co bych také po vlivu svalového relaxantu čekal. První okruh jsem rozjel na momentálním maximu, ale připadal jsem si jako motor bez zapnutého turba,“ přiznal příbramský handbiker. Druhé i třetí kolo byly pomalejší než ty předchozí a Tománek musel nuceně zvolnit. Do druhého depa přijel také hodně vyčerpaný.

Stále byl však odhodlaný, že chce dokončit závod pod limitem pěti hodin. Přechod z kola do běžecké části se obešel bez bolestí a dokázal se tak dostat na potřebný výkon. Po prvním okruhu začal Tománkovi běh chutnat a začal ždímat z těla maximum možného. Nakonec čtyři kola zaběhl přibližně za hodinu a v cíli mohl být spokojen,

„Podle plánu nevyšlo v podstatě nic. Musel jsem improvizovat, ale nevzdal jsem se a bojoval. Odměnou byl nakonec relativně rychlý závod s časem 4:52:25 hodiny, tedy hluboce pod pět hodin, s čímž jsem, po dramatickém průběhu a strhujícím závěru, právem spokojený!“ uzavřel Tománek.