Macíkova posádka nestihla je ovládnout třetí etapu. Během úterý toho měla víc na práci. Na trati stihla vytahovat buginy z rozvodněné řeky, měnit pneumatiku a vyplavit Čendovu kabinu, když bojovala se zamlženým sklem.

Odpočatá posádka týmu MM Technology v úterý ráno vyrazila ve stíhacím tempu do třetí etapy. I její oranžový kamion Čenda byl po nočním zásahu mechaniků opět jako nový. A důkladná příprava se vyplatila. Ačkoliv aktuální rychlostní zkouška musela být nakonec z bezpečnostních důvodů o 70 kilometrů zkrácena.

„Zase to bylo výživné. Na začátku jsme nasadili tempíčko. Točili jsme pravou, levou, jelo se hodně v písku. A najednou díra v levé zadní pneumatice. David jí ale zvládal chvíli dofukovat. V tu dobu jsme začali dohánět posádky před námi. Jely ve vláčku. Jednu po druhé jsme je předjížděli. Pak jsme ale už museli vyměnili načatou pneumatiku a následně předjíždět znova, což se dařilo. Pomohlo nám, že Ferry (navigátor František Tomášek) s přehledem prokouknul několik navigačních chytáků a všechny body trefil napoprvé,“ vypráví Martin Macík.

Následně ale začalo brutálně pršet a trať se proměnila, písek pokryly kaluže a říčky. „A přišel Mordor. V dešti jsme letěli vodou, která se tu nemá kam vsáknout. Jeli jsme v pistách, z nichž se staly obrovské louže. Až jsme přistáli u řeky, která tam právě vznikla z vody stékající z hor. Projeli jsme ji, ale ve vodě zmizela půlka kamčáku,“ popisoval Macík.

Jeho vyprávění nabralo grády, když na jejich levé straně viděl buginy, které tam plavaly. „Byly v řece a nemohly ani dopředu ani dozadu. Bral je proud, uvnitř seděl pilot. Okamžitě jsme se otočili a jeli jsme je lovit. Hodili jsme jim lano, ale nedařilo se buginu přivázat, tahání nám udělalo díru do haubny. Lano se trhalo. Zůstali jsme tam viset v písku a museli znova vyjet vodou. Nakonec, když jsme odjížděli, Ferry zjistil, že nemá bod, který byl na druhé straně řeky. Takže znova do vody. Sebrat bod. Vrátit se přes řeku. Když jsme tam jeli potřetí, dali jsme ji už jen tak tak. Fakt drsný,“ pokračoval dál Macík.

Posádka se pak znova pustila do stíhací jízdy v dešti, ale nastaly další komplikace. „Děsně se nám mlžilo přední sklo. Stěrače nestíhaly. Matesovi jsme nejdřív hadříkem utírali na předním okně průzor. Ale nebylo to nic moc. Tak jsme vzali flašku vody, udělali do ní díru a na okno jsme cákali. Což celkem zabíralo. Ale postupně jsme začali mít dost vody i v kabině. Povedlo se nám tak ale dohnat a předjet i Jardu Valtra a dorazit do bodu, kde byl závod ukončen,“ popisuje navigátor František Tomášek a dodává, že jestli to tak půjde dál, akce Posedlí Dakarem zřejmě budou trvat celou noc, aby závodníci stihli fanouškům všechny prožité historky odvyprávět.

Na Dakaru se situace často vyvíjí jinak, než je v plánu. Důležité je, aby i v extrémních podmínkách, jako byly ty dnešní, všichni závodníci dojeli do bivaku v pořádku. Ve chvíli vydání zprávy ještě není zřejmé, zda se program následující 4. etapy bude vyvíjet podle původního scénáře.