Kliknutím zvětšíteZávod, který rozhoduje o držiteli mistrovského titulu, musí mít ty nejtěžší parametry a ty trať v ST. George v americkém Utahu splňovala naprosto dokonale. V rámci Ironmanu čekaly na všechny účastníky nejdelší distance- 3,8 kilometru plavání, dalších 180 km v rámci cyklistiky a na závěr 42.2 km, který se rovná klasickému maratonu. „Jednoznačně byl tím nejnáročnějším a nejextrémnějším, co jsem ve své sportovní kariéře absolvoval,“ podotkl Jan Tománek.
Mistrovský souboj s Thomasem Fruhwirtem byl z pohledu handicapu, ale především výkonnosti, nerovný boj. „Před výkonem svého soupeře se pokorně skláním a stříbro ze světového šampionátu beru všemi deseti,“ přiznal vzápětí 34letý handbiker, který náročný závod dokončil v čase 13 hodin, 49 minut a 16 vteřin.
Do dějiště světového šampionátu přicestoval už deset dní předem a připravil se s dostatečným předstihem. Důkladně se tak mohl seznámit s tratěmi závodu. Většina kvalifikovaných sportovců v kategorii HC (handcycle) nkonec svou účast na šampionátu kvůli extrémní náročnosti vzdala a do Utahu vůbec neodcestovala. „Během závěrečných příprav mě mnohokrát napadlo, jestli jsem si nepřipravil až moc velké sousto pro mé fyzické možnosti a handicap, který je skutečným limitujícím faktorem. Přestože jsem si většinu závodu skutečně protrpěl, nelituji a jsem pyšný na to, že jsem to nevzdal a dokončil!“ prohlásil příbramský rodák.
Plavecká část závodu probíhala v Sand Hollow Reservoir. Ranní naměřená teplota byla 15,1 stupňů celsia, což pro Evropana není nic extrémního, ale při této distanci, to také není zcela komfortní teplota. „Vzal jsem dlouhý neopren, což byla pro mě jediná možnost udržet ruce v teple a neriskovat prochladnutí svalů,“ vysvětlil Tománek, který si do vody vzal raději ještě jednu čepici navíc, aby zabránil potížím s točením hlavy. Po hodině a devatenácti minutách měl úvodní třetinu za sebou.
Kolo dalo zabrat
Následovala cyklistická část, která byla největším strašákem pro všechny sportovce v handcycle kategorii. Na závodníky čekalo na trati převýšení 2 300 metrů. Ze shora navíc pálilo ostré slunce. Už brzy ráno přesahovala teplota přes dvacet stupňů Celsia. „Jelo se mi skvěle a cítil jsem se silný! Udělal jsem ale jednu fatální chybu. V první části závodu jsem relativně málo pil, což mě vytrestalo. Okolo třicátého kilometru byly dvě výraznější stoupání, kdy jsem poprvé pocítil vyschlé hrdlo,“ popisoval Tománek, který i tak nezvolnil a dál jel naplno, což byla podle jeho slov další chyba.
Od šedesátého kilometru totiž začal pociťovat první křeče a příznaky dehydratace včetně bolesti hlavy a nevolnosti. Snažil se dojíst, dopít a zažehnat krizi, ale i tak jeho výkonnost klesla. Navíc přišlo další výraznější stoupání na osmdesátém, které bylo hodně nepříjemné. Křeče byly opravdu časté a do toho se začaly objevovat halucinace v podobě barevných stínu v okolí trati. „Šílené! Toto jsem ještě nikdy nezažil a pochopitelně mi to na klidu moc nepřidalo. Průměrná rychlost byla celkem v pohodě a mohl jsem si dovolit mírně zvolnit a stabilizovat se, ale to už asi bylo pozdě,“ prohlásil Tománek, který byl donucen zastavovat na občerstvovacích stanicích, aby se dal dohromady. Ledová voda na hlavu, druhá na hrudník mu pomohly alespoň částečně se vzpamatovat.
Sportovci na trati kolabovaly
Síly docházely tak rychle, že v jednom dvoukilometrovém stoupání musel zastavit, což se mu stalo poprvé od začátku kariéry. Stejně jako další sportovci, někteří z nich kolabovali přímo na trati. Sanitky na trati byly čím dál častěji. Jak trať postupovala, tak se Tománkovi začaly zavírati oči, dělalo se mu špatně a žhavé slunce ho smažilo zaživa. „Jsem milovníkem extrémních teplot na závodech, ale tohle mě opravdu dostalo. Na svém těle jsem postupně začal vnímat další nepříjemné pocity, husí kůží a zvláštní tlak v nohách,“ přiznal příbramský handbiker. Nakonec po osmi a půl hodinách mohl sesednout z kola definitivně. „Byl jsem v opravdu šíleném stavu,“ komentoval Tománek svůj současný stav. V depu pociťoval spálené prsty na nohou, puchýře na nohách vypadaly děsivě. Ač se mu v hlavě začaly honit myšlenky, že by závod vzdal, tak se rozhodl pokračovat dál.
Při maratónské trati s převýšením 440 metrů už ale teploměr ukazoval 36 stupňů Celsia. Závodníky čekalo na střídačku pět kilometrů stoupání a následně stejnou porci zase dolů. Táhlé výjezdy občas vystřídaly brutální stojky, nebo technické pasáže. Tománek se za poslední roky posunul v běhu, nyní ho ale zaskočila dehydratace a spáleniny. „Chtěl jsem vzdát, možná by to bylo rozumnější, ale nedokázal jsem to. Ironman je o posouvání sebe sama a hranic možného. Podobně jako jsem před několika lety nevzdal Vasův běh, bojoval jsem i nyní,“ uvedl Tománek.
A tak si procházel doslova peklem, bojoval s křečemi a dalšími bolestmi. Ač neměl už z čeho brát síly, tak běžel dál. Návštěvy všech občerstvovacích stanic byly pomalu povinností. Nakonec po třech hodinách a čtyřiceti minutách dosáhl cíle. Celkový čas 13:49:16 hodiny odpovídá extrémně náročnému závodu, který příbramský handbiker s vypětím všech sil dokončil jako druhý v handcycle kategorii dokončil. Po závodě skončil se spáleninami v péči zdravotníků. „Boty si do konce pobytu v USA asi neobuji, ale vše by se mělo zhojit. Ironman World Championship St. George, Utah byl silný zážitek!“ uzavřel Tománek.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
