Popsal byste nám trať závodu?
Běželo se ve městě Los Alcares. Trať byla rozdělena na deset okruhů po deseti kilometrech. Část okruhu vedla podél moře, kde to docela foukalo proti. Dá se říci, že to byla rovina s mírným převýšením.

Jak se závod pro vás vyvíjel?
Závod jsem rozběhl tempem 4 min/km. To jsem zvládl běžet až na maratonskou distanci, kde jsem měl čas cca 2:48 h. Do padesátého km bylo vše ok, ale mezi 60. a 70. km přišla obrovská krize, se kterou jsem se musel vyrovnávat. Kleslo mi tempo, které jsem nedokázal držet, jak jsem chtěl. Krizi se mi podařilo překonat a opět se dobře rozběhnout. Zakázal jsem si zastavit se a zbytek tratí jsem si rozdělil na jednotlivé malé cíle. Výborně se mi pak běželo mezi 80. a 90. kilometrem.

Sešla se na MS opravdu ta nejlepší konkurence z celého světa?
Sjela se snad celá špička ultraběžeckého světa. Byl to velký běžecký svátek. Byli jsme společně ubytováni v jednom hotelu, kde jsme se potkávali na snídani a podobně. Vládla zde perfektní atmosféra.

S jakým cílem jste na mistrovství světa jel?
Na MS jsem jel s jasným cílem zaběhnout pod osm hodin z důvodu nominace na závod Spartatlon v příštím roce. To je závod z Atén do Sparty dlouhý 247 km. Při splnění tohoto času je přímý postup. Takže cíl jsem splnil.

Byl to váš poslední letošní závod?
Mistrovství světa bylo pro mě velkým zážitkem a zkušeností. Chtěl bych poděkovat celé české výpravě za podporu jak po závodě, tak před ním. Letos mám v plánu ještě Pražskou stovku, což je závod na 145 km. Ale uvidím, zda se postavím na start. Ještě léčím šrámy ze Španělska.