Tuto vzdálenost přijeli pokořit běžci z Čech, Slovenska, Rakouska, Maďarska, Litvy, Dánska, Francie, Polska a jeden i z USA. V mezinárodním poli závodníků nechyběl ani příbramský maratonec Jan Ďuk.

Svou premiérovou účast na tomto závodě ozdobil 37. místem, když byl v první polovině do dvacátého místa, ale v druhé půli se začal pořadím propadat.

Do cíle v pražských Modřanech doběhlo 189 závodníků.

S příbramským vytrvalcem jsme si povídali druhý den pozávodě.

S jakým očekáváním jste šel do závodu a jak se naplnila?
Na závod jsem se velice těšil a závod má očekávání předčil. Jak svou náročností, profilem trati, tak výbornou organizací.

Před závodem jste si dal za cíl dosáhnout času 20 hodin. Jak jste spokojený se skutečně dosaženým časem 20:35 hodin?
Ano, před závodem jsem si dal čas do 20 hodin. To se mi úplně nepovedlo docílit, když jsem byl jsem lehce po dvaceti hodinách. Ale vzhledem k vývoji závodu to pro mne bylo slušné.

Byla to vaše premiérová účast na Pražské 100?
Na pražské stovce to byla má premiéra a už teď mohu říci, že to určitě nebyla má poslední účast. Souboj psychiky s vytrvalostí jsem zvládl a pocit v cíli byl nepopsatelný.

Jak se vám běželo, co vám dělalo ve výběru trati největší potíže a co naopak největší radost?
Trať bych rozdělil na dvě části – noční a denní. Ta noční byla úžasná. Běželo se s čelovkami terénem okolo Berouna a v Křivoklátských lesích. To byl opravdu velký běžecký zážitek. Odměnou bylo svítání, které naskytlo nádherné výhledy. Tato první část se běžela poměrně slušným tempem a pocitově to pro mne bylo fajn, cítil jsem se dobře. Druhá část – denní, která vedla z Berouna do Prahy, už nebyla tak rychlá, ale pořád to šlo. Velká krize na mě přišla na Karlštejně, tedy asi na 99. kilometru. Tam jsem se musel restartovat kolou a polévkou, ale poté jsem se opět rozběhl.

Vyžaduje noční běh nějakou speciální přípravu oproti klasickým denním závodům?
Nevyžaduje. Člověk jen musí dávat větší pozor kam šlape a je zde horší orientace. Ale myslím, že by to zvládl každý. Chce to hlavně pořádnou čelovku a náhradní baterie.

Neměl jste potíže se značením trati? Jak to bylo vyřešené hlavně v noci?
Trať, jak jsem již řekl, byla značená výborně. V noci byly na stromech odrazky, které naše čelovky osvětlovaly, a tím pádem nebyl problém se značením. Tedy, ztratil jsem se jen jednou.

Ráno jste se napojili k závodníkům z kratší trati. Je to pro vás motivující nebo byste byl radši, kdybyste se nepotkali?
Spojení s čerstvými závodníky bylo fajn. To vždy hodně pomůže. Zařadil jsem se do skupiny, se kterou jsem se svezl. Někteří z nich mi dokonce odškrtávali kontrolní body. Těm ještě jednou moc děkuji.

Čeká vás do konce roku ještě nějaký závod?
Ještě bych chtěl jít závod v Beskydech, tak zvaný Cutt o délce přibližně šedesát kilometrů.