Sedlčany Jednatřicetiletý Aleš Jícha má za sebou deset let aktivní závodnické kariéry. Za touto životní etapou jsme se společně ohlédli.

Závodění má v krvi

Jícha pochází ze závodnické rodiny. Jeho strýc Hynek závodil v rallye a s Alešovým otcem Pavlem pak organizovali závody trabantů v Sedlčanské kotlině, kde se utkávala i stovka vozů.

Není divu, že první závod v roce 2001 jel Aleš právě s Trabantem. Tehdy ho začaly automobilové soutěže bavit a rozhodl se, že se jim bude věnovat. Pořídil si Škodu 1000 MB, kterou vybavil rámem a připravil pro starty v Mistrovství ČR historických vozů v kategorii 1.

V premiéře utrhl šaltpáku

První závod, který jel s Alešem Rebcem, se jim příliš nepovedl Aleš utrhl řadicí páku. Další výsledky ale byly lepší a vrcholem byl rok 2004, kdy vybojovali celkové třetí místo v kategorii. Spolujezdec ale pak neměl na závody čas kvůli pracovnímu vytížení a s Alešem začal jezdit otec Pavel.

Spolu jeli v úspěšné sezóně 2006, kdy vyhráli v kategorii 1 na prestižní Rallye Vltava a získali také český titul. V dalším roce se ale modrá tisícovka objevila jen ve Vyškově, kde do cíle nedojela, a Aleš Jícha se na pár let odmlčel.

V roce 2008 jel jen v Hořovicích volný podnik s kolegyní z práce, Sandrou Stloukalovou, která se věnuje závodění na motorce. Další rok byl bez jediného startu a v roce 2010 přibylo v garáži nové auto, legendární Škoda 130 RS. „Koupil si ho táta, občas se s ní jde projet," usmívá se mladý závodník.

Sám jel závod s tisícovkou i stotřicítkou, kterou mu tehdy otec půjčil, může tedy porovnávat. „Škoda 130 je pěkný a rychlý auto, ale zatím nespolehlivý, a nedojíždět mě nebaví," říká o vozech. Zatímco se Škodou 1000 nikdy nehavaroval, s novějším autem se už jednou sklouzl do příkopu, loni v Sedlišti. Naneštěstí tam byl velký kámen a pak bylo třeba vůz opravit.

Letos sedne do Škody 1000

Více péče přes zimu bude věnováno Škodě 1000, se kterou má Aleš pro rok 2013 velké plány. Ačkoliv o nich nechce mluvit, dá se čekat, že se bude chtít vrátit do Mistrovství ČR, kde se v současnosti neschází příliš početná konkurence. Zřejmě ale půjde pouze o ojedinělý start Aleš Jícha má již rodinu, manželku a malého syna a tak se chce věnovat spíše jim.

„České mistrovství jsem opustil kvůli financím. Ale teď chci být s rodinou, tak mi daleko víc vyhovují volné podniky, které nejsou tak časově náročné a často jsou i blíže. Třeba na Plzeňsku jezdím rád," říká Aleš Jícha. Ví, že dokáže jet rychle, ale je si vědom toho, že za volantem závodního vozu sedí málo a tak to na závodech nepřehání.

Nebezpečí v rally

A co si Aleš Jícha myslí o smutných zprávách a očerňování rallye v médiích? „To je problém hlavně v lidech, musí přemýšlet, kam jdou. A když tam jde laik, který tam nikdy nebyl, tak nemůže vědět, co to auto udělá," myslí si Aleš. Není to ale prý jediný problém, jak dodává: „A podle mého názoru se to děje, protože ta auta jsou moc rychlá. Je to jako se skupinou B, kterou po roce 1987 utnuli, protože byla nezvladatelná a teď se děje to samé. Ty auta nemají tolik koní, ale dohnaly to elektronikou a ty časy jsou ty samý."

Řešení by tedy bylo zpomalit auta, zpřísnit vydávání závodních licencí a zpomalit tratě pro rallye. Přesun automobilových soutěží na okruhy je hloupost.

Zároveň není správné kritizovat jezdce, který zaplatí startovné a na trať se vydává, aby zajel co nejlepší čas. Nemůže sledovat diváky u trati a myslet na to, že by jim mohl ublížit, kdyby havaroval. „Je to stejné jako by hokejista nevystřelil na bránu, aby nezranil brankáře," přirovnává sedlčanský závodník. Je třeba, aby se diváci zamysleli a sledovali závody jedině z bezpečné vzdálenosti.

MARTIN SINGR