Přednáškový sál o kapacitě 70 míst v úterý 2. února krátce před 18. hodinou praskal ve švech, všichni zájemci se nemohli dovnitř vejít. I když ředitel muzea David Hroch dal k dispozici snad každou židli i z jiných místností, nestačilo to. Protože se Macík chystá i na další ročník extrémního závodu, poznamenal ředitel Hroch, že bude hledat pro přednášku vhodnější prostory.

Před začátkem přednášky poskytl sympatický závodník zajímavý rozhovor.

Rozebírat závod etapu po etapě z časových důvodů nebude jistě možné. O jaké okamžiky z Dakaru se s domácími posluchači rozdělíte?
Promítnu jim záběry z jeho zákulisí, které jinde neměli šanci vidět. Vypíchnu extrémy toho, co se v tomto ročníku odehrálo. Například půjde o video, kdy sedím v kamionu a nejsem ani schopen řídit. Navzdory tomu letíme stočtyřicítkou v hodině po poušti a snažíme se bojovat. V kabině bylo až 55 stupňů Celsia, což bylo hotové peklo. Uvidí i moje další fyzické vyčerpání v obrovském horku a při náročných situacích, které bylo nutné řešit. Velkou krizi jsem zažíval při jedenácté etapě, kdy jsme několik hodin opravovali zlomenou hřídel. Dělaly se mi až mžitky před očima. Byly to chvíle, kdy jsem si sáhl na dno. Ukážu na plátně i zajímavé detaily. Obecné informace o závodu všichni posluchači mají.

Jste spokojen s celkovým devatenáctým místem?
S ohledem na všechno, co jsme si prožili, je devatenácté místo super. V cílové rampě jsem si opravdu vychutnal pocit štěstí z toho, že jsme dojeli. Absolvoval jsem čtvrtý Dakar, ve dvou ročnících jsem byl v roli navigátora, pilotem jsem byl podruhé a poprvé jsem dojel. Samozřejmě, že je stále co zlepšovat…

Začínají pro vás v těchto dnech již přípravy na příští ročník Rallye Dakar?
Musíme se sejít se všemi partnery naší stáje KM Racing, abychom podrobněji řešili novou sezonu, včetně kalendáře akcí. Trénink na Dakar pro mě už ale začal. Připravuji se celkově čtrnáct dní, z toho asi devět dnů i cvičím, protože chci znovu nabrat kila, která jsem v Jižní Americe během závodu ztratil.

Jaký na to máte recept? Berete cukrárnu útokem?
Ze začátku jsem zvolil podobnou metodu. Už na Dakaru jsem se těšil domů do Sedlčan na koblihy. Mám je moc rád. V průběhu rallye se strava moc nemění, tak jsem to po návratu doháněl pestrostí jídla – pochutnával jsem si na svíčkové s rýží i s knedlíky, na moravském vrabci a dalších dobrotách. To mám za sebou, teď už musím trénovat.

V jaké cizí zemi budete trénovat? Nebo vám stačí Sedlčanská kotlina?
Kotlina mi neuvěřitelně pomohla. Není to o tom točit se na malém okruhu, jak si řada lidí myslí. Poslední tři nebo čtyři tréninky jsem absolvoval na domácím bahně a některé etapy Dakaru byly ve srovnání s tím na lepším terénu a končil jsem je v top desítce. Trénovat jsme letos chtěli v Tunisku, což jsme definitivně z bezpečnostních důvodů zrušili. Nabízí se možnost vyjet do Maroka nebo do Francie, ale, bohužel, nikde tam nejsou duny. Za řešení považuji start na Silk Way Rallye. Trasa vede z Ruska do Číny a podmínky tam jsou těžší než na Dakaru, ale tento závod nemá takové jméno. Rally Dakar je dneska značka. Pokud se závodu Silk Way Rallye zúčastním a dokončím jej, tak to bude ten nejlepší trénink, který existuje.

Vejde se vám do života nějaká jiná činnost? Věnujete se civilnímu zaměstnání?
Určitě ano. Mám na starosti jeden z rodinných podniků, což je cestovní kancelář v Praze. Klientům nabízíme luxusní podmínky v destinacích na celém světě. Pořádáme i firemní zájezdy pro třicet nebo čtyřicet lidí, kdy s nimi jedu a vše potřebné pro ně zařizuji. Poslední dobou jsem se začal v Sedlčanech také aktivně věnovat tiskárně. Ve dvaceti letech jsem tátovi řekl, že v jeho tiskárně dělat nechci. Díky moderním technologiím jsem však změnil názor. Tvoříme nové projekty, kterým rozumím a které mě baví.

Jste pohledný mladý muž se sportovně vypracovaným tělem – jak vás i média prezentují. Určitě vám přibývá fanynek. Neexistuje už váš fanklub?
Množství mých příznivců opravdu roste. Ve srovnání s loňským rokem je jich odhadem dvojnásobek. Odhadl bych, že fanoušky tvoří tak polovina žen a polovina chlapů. Oficiálně ale žádný fanklub neexistuje a já rozhodně nemám ani v plánu se o to přičinit. Chci dobře dělat především sport. Připouštím, že hodnocení mého vzhledu k tomu všemu asi patří. Velké množství zpráv mi chodí přes sociální sítě. Snažím se vždy reagovat, ale omlouvám se všem, že nedostanou odpověď v plné šíři, jak by očekávali. Nepopírám, že občas dostávám i nabídky od děvčat k osobnímu setkání. Snažím se je taktně odmítnout. Sport a práce jsou u mě teď na prvním místě.

MARIE BŘEŇOVÁ