Kdy a jak jste s cyklistikou začal? Kdo vás k ní přivedl?

Ke sportu mě přivedl otec, který se dříve také věnoval cyklistice. První závod jsem si vyzkoušel v roce 1994. Bylo mi deset let a silniční závod v Trhových Svinech jsem vyhrál, protože jsem ve své věkové kategorii startoval sám (smích).

Čím vám jízda na kole učarovala, že jste u ní zůstal?

Táta mě vedl ke kolu nenásilně a do trénování mě nenutil. Začátky na kole byla pouze hra. Otec byl v té době trenérem oddílu v Milevsku, kde byla cyklistika velmi populární a v týmu bylo hodně dobrých cyklistů. Ty jsem denně potkával, měl je za vzory a snažil se jim vyrovnat. Proto mě kolo dostalo a zůstal jsem u něj.

Kdo byl vaším nejlepším trenérem?

V začátcích určitě nejvíce můj otec Jiří Boubal. Když jsem přestoupil do juniorské kategorie, začal jsem spolupracovat s Janem Kubešem, který končil dlouholeté působení u německé reprezentace žen. Díky spoluprací s ním jsem získal nové poznatky a motivaci do tréninku. Hodně mi to pomohlo. Konzultoval jsem tréninky jak s otcem, tak s panem Kubešem.

Kdo byl vaším cyklistickým vzorem a idolem?

Když jsem byl malý, byl to legendární Miguel Indurain ze stáje Banesto. Postupem času jsem od idolů upustil.

Jakého úspěchu ve své kariéře si nejvíc ceníte?

Letošní sezona (rok 2008) pro mě byla jeden velký úspěch. Na jaře jsem si stanovil za cíl, že chci kvalitní výsledky, které by mi pomohly dostat se do některého z kontinentálních týmů. Nakonec jsem dostal čtyři nabídky, takže jsem spokojený. Největším úspěchem je pro mě celkové vítěztví v Českém poháru Klimatex Cup 2008, třetí místo v etapě na Vuelta Mallorca 2008 a čtvrté při mistrovství republiky 2008 v silničním závodě.

Na jakou událost ve své kariéře byste nejraději zapomněl?

Rád bych zapomněl na loňský pád v Německu. V červenci jsem se při nočním kritériu zapletl do karambolu, po němž jsem skončil na operačním stole a se sedmi šrouby v klíční kosti. K vzteku bylo, že jsem měl zrovna formu, že šlo o atraktivní závod, na který se přijela podívat rodina včetně přítelkyně. Bylo hrozné vidět rodinu tak vystrašenou. Byli přímo u pádu. Díky této nepříjemnosti jsem si ale maximálně odpočinul a na další sezonu jsem se mnohem více těšil.

Co očekáváte od angažmá v příbramském klubu?

Hlavně týmovou spolupráci, která mi poslední sezonu v německém týmu scházela. Těším se. Mám novou motivaci. Máme za sebou první soustředění a myslím, že tým je dobře poskládaný. Ze všeho mám zatím dobrý pocit. Když bude zdravíčko, myslím, že tým pošlape dobře.

Jaký je vás cyklistický cíl, sen a přání?

Pro nadcházející sezonu zatím nemám žádné konkrétní cíle. Vše se upřesní, až bude sestavený podrobný závodní kalendář. Určitě se ale budeme soustředit na mistrovství republiky, které se pojede na Slovensku, v Trenčíně. A tam je doma kapitán týmu Roman Broniš.
Mým přáním je, aby bylo vedení týmu a sponzoři s našimi výkony spokojeni.