Před Velkou cenou BSR Elektromontáže, která byla třetím z devíti závodů Asokno - Povltavského silničářského poháru a stejné pořadové číslo jí patřilo také ve dvanáctidílné Silničářské lize Pneuservis a přívěsy Vinař, projevovali pořadatelé určité obavy o kvalitu a kvantitu startovního pole. Termín závodu na okruhu se startem v Dražkově a cílem ve Skrýšově totiž kolidoval s datem konání krajských přeborů, s pohárovým závodem veteránů, s premiérou Czech Tour, ale také s akcemi pro handicapované sportovce, kteří jsou pravidelnými účastníky sportovních podniků patřících do DA-BA Extraligy. O tom, jakou základnou v současnosti česká cyklistika disponuje a o tom, že se vytvořila již početná skupina těch, kteří akce PVSK DA-BA považují za svou prioritu, svědčí to, že Svatojanskými lesy jezdilo poměrně dost cyklistů. Pořadatele však nejvíc potěšil fakt, že mezi nimi chyběl jen málokterý z těch, kteří bojují o místa v popředí celkové klasifikace Silničářského poháru, což nebylo v minulosti zcela samozřejmým jevem.

Trať, která vede z Dražkova přes Skrýšov, Svatý Jan, Brzinu, dvě křižovatky u Radobylu vysoko nad Kamýkem a pak rychlým sjezdem opět do Dražkova, je považována svou délkou a profilem za jistou paralelu Suchdolského okruhu. Stoupání jsou zde ovšem delší, sjezdy náročnější na pozornost cyklistů a především se zde jede po rovině pouze 150 metrů - od svatojanského ÚSP k hájovně, zatímco kolem Suchdola mají dva podobné úseky třicetkrát větší délku. Zásadní odlišnost však spočívá v tom, že poblíž Vltavy čeká na cyklisty nejnáročnější část okruhu takřka okamžitě po startu. Již po třech stovkách metrů mírného klesání začínají závodníci stoupat k cílové čáře, která leží o 700 metrů dále a o čtyřicet metrů výše, přímo u tabule s nápisem Skrýšov. Přitom první třetina kopce je více než dvakrát náročnější než celkový průměr tohoto stoupání (5,7%). Za cílem stoupání pokračuje ještě asi kilometr, pak na cyklisty čeká asi 300 metrů sjezdu a závěrečných - opět asi 1.000 metrů - stoupání k ÚSP, které jsou nejtěžším místem celé trati.

V minulosti se často stávalo, že již při prvním průjezdu kolem hájovny pana Miroslava Votruby, byla na čele menší skupinka největších favoritů závodu. Tentokrát vepředu chyběli žáci, hobíci a ti z dospělých cyklistů, kteří opravdu závodí jen pro radost. V následujícím náročném a rychlém sjezdu do Brziny se peloton natáhl, což donutilo ty méně odvážné vydat dost sil v první části stoupání k radobylským křižovatkám. Letos se jim však tento úbytek nestal osudným, protože cyklisté na čele jeli zbývající kilometr sice rychle, ale rovnoměrným tempem.

První zásadní dělení nastalo na konci úvodního okruhu, pokud tedy budeme první stoupání z Dražkova do Skrýšova považovat za nájezd. Ne každý ze závodníků je schopen nepřibrzdit ve dvou zatáčkách na počátku vesnice, v níž se startuje a vzhledem k tomu, že historie klání kolem Svatého Jana nezaznamenala situaci, kdy by nedošlo k atakům při druhém stoupání k cíli, mívá i několik metrů ztráty na počátku kopce často fatální následky.

Již před startem říkal Rudolf Bartoš, šéf PBR - Teamu DA-BA, svému synovi Petrovi, že osud závodu je tentokrát jen a jen v jeho rukou. „Musíš se snažit o to, abyste s sebou zbytečně nevozili někoho, kdo vám pak zkomplikuje závěr,“ říkal nejstarší Žabák s připomínkou situace v roce 2004, kdy favorité tak spoléhali na své vrchařské kvality, že se nechali zaskočit skupinkou odvážných sjezdařů a všichni je všechny už předjet nedokázali. Mičurin si otcova slova vzal opravdu k srdci. V průběhu prvního okruhu skoro neslezl ze špice a v jeho závěru pak razantně nastoupil ještě ve chvíli, kdy silnice klesala k poslední křižovatce v Dražkově.

Přes cílovou čáru projela v čase 17:30 min (průměr 35,314 km/h) na čele šestičlenná skupina ve složení Marek Tupý (Česyk), Vít Černý (KPO), Petr Bartoš (PBR - Team DA-BA), Jan Sabol (Eleven Team), Martin Karlovec a Petr Pohořalý (oba S.O.S) s náskokem asi třiceti metrů před kvartem tvořeným Adamem Černým (Kraken Team), Jaroslavem Dražanem (OXYGEN sportovní klub), Zdeňkem Nádvorníkem (Anlen CykloŠvec) a prvním z veteránů, Romanem Zíbrem (Kraken Team). V následujícím kilometru prokázal svou ohromnou fyzickou kondici Dražan, který před dvěma týdny zaběhl Pražský maratón za 2:48 h a ještě před koncem stoupání do Svatého Jana doplnil vedoucí skupinu. Zbývající trojice byla v témže úseku dostižena Miroslavem Zbuzkem (CK Záluží), Miroslavem Kohoutem (OXYGEN) a dvěma veterány, Pavlem Zachem a Petrem Chalupou (oba CK Vinohradské šlapky). Na čele závodu tak jely dvě sedmičky, mezi nimiž se v průběhu druhého okruhu vytvořil odstup takřka půldruhé minuty. Bylo jasné, že nenastanou-li mimořádné okolnosti, jsou karty v obou hlavních kategoriích již rozdány.

Třetí a čtvrtý okruh, tedy druhá třetina závodu elitní kategorie mužů, nepřinesly žádnou zásadní změnu. Vedoucí skupina dobře spolupracovala a lídři obou seriálů, Petr Bartoš (M39B) a Marek Tupý (M39A), se společně starali o to, aby tempo nikde příliš nepokleslo. Na konci druhého a třetího okruhu přejel přes cílovou čáru vždy jako první Mahagoni s Mičurinem za zadním kolem. První polovinu závodu dokončila vedoucí sedmičlenná skupina v čase 1:03:26 h, což znamenalo, že 37,3 km ujeli tito cyklisté průměrnou rychlostí 35,281 km/h. Když přes pásku projel jako první cyklista v barvách PBR - Teamu DA-BA, adresoval jeho šéf své dceři Miroslavě Piátkové, působící v roli cílové rozhodčí, prostřednictvím vysílačky vzkaz: „Doufám, že Mičur se chystá k rozhodujícímu ataku!“

Rudolf Bartoš si dobře pamatoval situaci z roku 2007, kdy - tehdy na konci července - na počátku druhé poloviny závodu jeho syn zaútočil a ve spolupráci s Jiřím Chybou a Pavlem Ničem dovedl akci až do zdárného konce, jímž bylo nejen třetí místo v závodě, ale také definitivní zajištění prvenství v celém seriálu. Kromě toho si jako řidič pilotního automobilu všiml, že Petr několikrát hovořil s Vítkem Černým a vzhledem ke složení skupiny si dokázal domyslet, že tématem byla redukce počtu jejích členů, zejména těch, kteří mají v DA-BA Extralize výkonnostní třídu B. K naplnění tohoto předpokladu došlo zhruba uprostřed stoupání k ÚSP Svatý Jan, kdy se Petr Bartoš zvedl ze sedla a následován Vítem Černým se začal vzdalovat ostatním. Z nich takřka okamžitě zareagoval Marek Tupý a nedaleko za místní tabulí byla vepředu trojice. O chvilku později dokázal své nohy přinutit k potřebnému tempu také Martin Karlovec a tak, když se silnice zlomila do již zmíněné miniaturní rovinky, byli na čele závodu cyklisté čtyři.

Když se kousek za Brzinou vynořili po dlouhém sjezdu ze Svatojanských lesů na čele stejní čtyři muži, kteří do nich o devadesát metrů výše vjeli, bylo jasné, že Bartošova a Černého snaha se setkala s úspěchem, ačkoli složení skupiny bylo jiné, než očekávali. Na čele totiž zůstal spolu s nimi jen jediný závodník s Áčkem, lídr této kategorie Marek Tupý a dále tam jel nováček DA-BA Extraligy, Martin Karlovec. U koupaliště, kde začíná druhá část radobylského kopce, se k vedoucí čtveřici trochu přiblížil osamocený Petr Pohořalý, ale na tuto skutečnost okamžitě zareagoval Mičurin zrychlením tempa a o chvíli později bylo jasné, že je opravdu rozhodnuto.

„Takhle se pojede až do konce,“ řekl Rudolf Bartoš do vysílačky při dalším průjezdu cílem a asi se nenašel nikdo, kdo by proti jeho výroku protestoval. V pátém okruhu najela vedoucí čtyřka na trojici Pohořalý, Sabol, Dražan čtyřicet sekund, v dalším kole přidala skoro stejný časový úsek a pak už se opravdu jen čekalo na závěrečný spurt do náročného kopce.

Podržme trochu to napětí také v této reportáži a podívejme se nyní na výsledky Velké ceny BSR Elektromontáže v dalších kategoriích. V těch mládežnických se přece jen výrazněji projevil vliv souběžně probíhajících „krajáčů“ a tak se na startu objevilo minimum závodníků. V kategorii M09 si pro vítězství dojela Eliška Flosmanová (DA-BA - Basic Team) z Olbramovic, která dva okruhy ujela za 59:41 min. Tři okruhy (28,9 km), to byla délka závodu žáků a hobíků. V obou těchto kategoriích putovalo prvenství do Bystřice u Benešova, a to zásluhou Davida Nováka (1:08:11 h) a jeho otce Martina (1:09:58 h) z DA-BA - Sport Teamu. Nejlepším tzv. nestřediskovým dorostencem se stal Matouš Gramblička (Kraken Team) z Bukové, který 46,6 km zvládl za 1:53:46 h, ale nejvíc se radoval z toho, že ho střediskový Jaroslav Vyhnal nedojel o kolo. Pro tohoto člena CK Windoor´s Příbram bylo totiž ve Svatojanských lesích ze zdravotních důvodů dohodnuto zkrácení délky jeho závodu z osmi na šest okruhů, které patnáctiletý cyklista ujel za 1:53:46 min.

Necelých šedesát kilometrů čekalo také na veterány, z nichž ti nejlepší - Roman Zíbr z dobříšského týmu Kraken a Pavel Zach (CK Vinohradské šlapky) - se v průběhu třetího okruhu, završujícího první polovinu jejich klání, sjeli v tehdy ještě druhé skupině. V té byli dále již zmínění Miroslav Kohout (OXYGEN), Miroslav Zbuzek (CK Záluží), Zdeněk Nádvorník (Anlen CykloŠvec), ale naopak z ní odpadl dvacetiletý Adam Černý (Kraken), nejmladší ze startujících mužů. Roman Zíbr si byl dobře vědom sprinterských kvalit svého soupeře z hlavního města, a tak doslova v každém kopci nastupoval. „Bylo to na šrot,“ těmito slovy okomentoval později na webu jízdu v této skupině Zbuzek. Na konci pátého okruhu, pro veterány předposledního, už se Pavlovi nepodařilo dobříšského cyklistu dojet, nicméně odstup mezi nimi zůstal až do cíle nevelký. Roman Zíbr si připsal své premiérové silniční vítězství v čase 1:40:12 h (34,011 km/h), Pavel Zach byl v cíli o čtrnáct sekund později a těšil se z toho, že převzal celkové vedení v seriálu. Třetí místo si nakonec vybojoval další jezdec Vinohradských šlapek, neustále zrychlující Američan Mark Paré, který dosáhl času 1:47:39 h.

Jak vypadalo rozuzlení závodu mužů? Dva okruhy před cílem prohlašoval Rudolf Bartoš, že nejlépe ze čtveřice vypadá jezdec v červeném dresu ČVUT - a ani tentokrát se šéf týmu DA-BA nemýlil. Na konci Dražkova podle očekávání nastoupil jako první Marek Tupý, kterého okamžitě následoval Petr Bartoš, ale oba dva vedoucí jezdci seriálu ztratili šance na prvenství v jeho třetím závodě už po několika desítkách metrů. Toho druhého zradily unavené nohy, ale Mičurin mohl být se svým výkonem naprosto spokojen. První z atakujících byl zrazen svým strojem, který odmítl správně fungovat při řazení. Spadlý řetěz znamenal konec Mahagoniho nadějí na první absolutní vítězství v letošních silničních závodech DA-BA Extraligy. Dlouho to vypadalo, že z prvního místa se bude radovat Vítek Černý, ale nakonec byl přece jen rychlejší Martin Královec, který tak získal premiérové prvenství v kategorii mužů v DBEX pro Strahovské osvoboditele silnic. Průměrná rychlost vítěze byla 35,636 km/h, což je důsledek skutečnosti, že trať dlouhou 75,4 km ujel za 2:06:57 min.

Páté místo - druhé v M39A - si ve spurtu proti Petrovi Pohořalému (čtvrtému v M39B) vybojoval Jan Sabol (2:10:16 h), zatímco používáním těžkých převodů unavený Jaroslav Dražan už v závěru svým soupeřům nestačil. Třetí skupinu přivedl do cíle Zdeněk Nádvorník (2:15:39 h), jenž ve spurtu porazil Miroslava Kohouta, na což se další Mirek, tedy Zbuzek, díval v poklidu a spokojen se svým osmým místem v kategorii mužů označené jako M39B.