„Mrazivý a zasněžený odjezd ze Sedlčan a zprávy o počasí na severu Afriky nám nedávaly moc naděje na nějaké příjemné podzimní vyhřívání unavených kostí, a to se také potvrdilo se vším všudy. Závodní auta nejsou stavěna na komfort a malé topení v kabině nového vozu to připomnělo posádce jako první. Při přejezdu Brenerského průsmyku přišly na řadu i spací pytle. Ale od toho testování je. Originální úpravy, zásahy do sériové konstrukce komponentů a snaha o minimalizaci váhy vedou k řadě nestandardních a často rukodělných prvků a ty se občas tak docela nevyvedou. Popojížděním kolem Sedlčan to prostě neodhalíte.

V neděli 18. listopadu jsme přistáli v Tunisu a po obvyklých tahanicích s celníky jsme konečně večer vyrazili na jih do 600 km vzdáleného Ksar Guilenu. To je moc pěkná oaza na okraji velkého východního ergu (písečné pustiny), která svým okolím poskytuje skoro všechny hlavní typy terénu podobného tomu, který nás očekává za měsíc na druhé straně Afriky. Počasí je ovšem i tady v poušti dost nelítostné (ráno kolem nuly) a takové v podstatě zůstane po celou dobu testování. Pro vylepšení se později přidává vítr se všudypřítomným pískem. Moc příjemné ke stanování! Nicméně jezdit se musí a to také pilně provozujeme a samozřejmě hlavně s novým autem.

Za volant definitivně usedá Marek Spáčil a bude společně s Jirkou Žákem a Zdeňkem Němcem tvořit jeho posádku na příštím Dakaru. Při testování tedy nejde jenom o technické parametry, ale také o souhru lidí se strojem a vzájemně mezi sebou. První výsledky jsou dosti optimistické. Vůz se chová v terénu klidně i při velkých rychlostech a ukazuje se, že několikaletý vývoj podvozku „ Macík“ se v tomto případě plně zúročil. Auto prostě sedí jako ta pověstná partie na hrnci. Teprve na Dakaru se ovšem ukáže opravdová odolnost tohoto vozu. Technické problémy totiž většinou začínají na detailech, jako jsou hadice, držáky, trubky a tisíce šroubků a v tomto ohledu neexistuje dokonalý stroj. Musí se to prostě „vychytat“.

Druhé auto, letitý i když velmi přestavěný Liaz tolik v poušti nejezdí. Martin Macík (doléčující si chřipku) a navigátor Josef Kalina se spíše věnují novému vozu a jeho posádce. Nelze však nezmínit několik testovacích jízd na hraně rizika, které i u tohoto „historického „vozu potvrdily spokojenost s tak důležitým odpružením a tlumením a také nový, upravený motor Tedom-Liaz nezklamal důvěru.

Trochu vzruchu do stereotypní práce vnesl improvizovaný natáčecí tým pozůstávající ze Standy Berkovce, kameramana Attily Kováče a jeho krásné čtyřkolky. Natočené stovky minut budou po sestřihání jistě pěkným dokumentem nejen pro odborníky motorismu.

Říká se , že nejlepší nakonec a tak se nám podařilo v podvečer před odjezdem při poslední testovací jízdě ve vysokých dunách skočit do vyfoukané jámy tak vehementně, že se do pozdní noci karosařilo a ráno ještě trochu šroubovalo. Potom, jako obvykle se muselo hodně spěchat, protože lodě nečekají. Tak to chodí!

Při té příležitosti bych chtěl poděkovat našim mechanikům Jiřímu Čápovi, Honzovi Bervicovi a Martinu Kolomému za urputnou a úspěšnou práci v hrozných podmínkách.“

Třicátý ročník Rallye Dakar startuje 5. ledna.