Ve volejbalovém nebi sedí patriot příbramského volejbalu Aleš Vaníček a tetelí se radostí. Nad čím? Vavex v sobotu porazil doma Liberec 3:1 a definitivně postoupil do závěrečných bojů. Aleš patřil neodmyslitelně do hlediště, kde zpracovával pečlivě statistiku a když nám teklo do bot, tak jeho hlas zněl halou a burcoval hráče k lepšímu výkonu.

Když jsme v dávných dobách sedávali po volejbalovém zápase v hospodě v Jurském parku (psal se rok 1985) a pili pivo, Aleš se mezi doušky zasnil a prohlásil: "za deset let se tady bude hrát extraliga". Potutelně jsme se usmívali a mysleli jsme si své. Ale dnes vím, že měl vizi. Aleši dokázali jsme. Příbramský volejbal ti nedělá letos ostudu.

Po prvním setu by si v hale na nás v hledišti fandové nevsadili ani zlámanou grešli, prohráli jsme 25:21. Liberec vše v úvodu zápasu vsadil na podání a to na nás platilo. Hráli jsme jak choré krávy. Ryan nepoložil ani šlupku, Křesi nebyl schopen příjmout, Kriš podával jak vykloubenej, když Haník všem výše uvedeným svou nahrávkou kraloval.

V druhém setu Honzátko mávl kouzelným proutkem a na hřišti bylo úplně jiné družstvo. Burrow, Křesy, Háva, Kriš, Haník, Bence a Saly - tyto vítězné ingredience namíchal Jeník Svoboda. A bylo se na co dívat.

Křesy byl jak utržený z řetězu, kdo viděl jeho pecky na smeči, nevěřil, kde se to v tom klukovi bere. Ryan opět začal hrát svůj skoro bezchybný volejbal a Saly co dostal, s tím sekl o zem. Vyhráli jsme 25:22.

Kriš nastoupil do třetího setu červený vzteky, protože jej Zdenál na smeči vynechával a hned jeho první podání bylo eso. A když v tomto setu dostal nahrávku, musela se přerušit hra, protože v parketách po jeho smeči zůstala díra. V tomto setu jsme dali šest es: Ryan 3, Křesy 2 a Michal 1. I tento set vyhráváme 25:22.

Do čtvrtého setu Liberec nastoupil: Ditrich, Čermák, Ticháček, Vencovský, Nesvačil, Repák a místo Jeslínka nastoupil mladý Heinovský. Z lavičky okamžitě zní pokyn pro podávající hráče: "vše přes něj!" Nahrávač také dostává pokyn, že Hlína je díra na bloku. Přesto čtvrtý set graduje. Ihned v úvodu prohráváme 4:2, rozhodčí pískne Haníkovi při nahrávce jednou rukou tažený míč, Svoboda se správně - a podotýkám neverbálně - diví a jsme potrestáni žlutou kartou, přichází trestný bod a stav 5:2. Laik se divý odborník žasne. Kam ten volejbal kráčí? Když se dívám na ligový fotbal a odezírám od rtů, co si vyslechne tam rozhodčí od hráčů, tak i já známý dlaždič se musím červenat. V podstatě rozhodčí si může dělat co chce a my trenéři a hráči musíme držet hubu a krok. Prosím, nechci teď kritizovat pana rozhodčího, mluvím všeobecně.

Tak jako naši politici mají rádi od svých voličů pokoru a jednají s námi s agresivní arogancí, tak i naše nezávislá justice za vraždu odsoudí chudáka na sedm let a za tunel jmenuje na vyšší funkci, tak i rozhodčí na nás občas zhlížejí jako na obtížný hmyz. Ale pojďme dál.

Dukla má po celý set jeden až dva body náskok. V závěru vyrovnáváme na 22:22 a posléze vyhráváme 25:23. Hala šílí, fandové provolávají: "Jsme tam!"